Orbity smrti – kniha, která na první pohled upoutá zraky čtenáře. Ovšem ne v tom pozitivním smyslu. Obálku tvoří černobílá fotografie, která vyvolává zájem, ale také smutek, hrůzu a bezpráví. Vidíme na ní dva nápadně vyhlížející muže se zdeformovanými končetinami a pravděpodobným mentálním postižením. Muže, kteří byli typickým příkladem pacientů, pro které život skončil předčasně a nedobrovolně. Muže, kteří prošli nacistickou “eutanázií”. 

Právě toto téma si pro svou publikaci zvolili Michal V. Šimůnek, Ph.D. český historik a vědecký pracovník Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky, a MUDr. Milan Novák, neurolog, člen Společnosti pro dějiny věd a techniky, zabývající se především dějinami medicíny.

Jak už napovídá samotné téma, nejedná se o lehké čtení. Díky autorům nahlédneme do období 2. světové války, kdy lidé s duševním a mentálním postižením byli dehumanizováni a byl zastáván názor, že pro většinové dobro je vhodnější život těchto lidí ukončit. Velmi podrobně můžeme nahlédnout do toho, jak se tento názor postupně utvářel i měnil, jak probíhalo plánování a provádění nacistické “eutanázie”, i jaké rozdíly panovaly v tzv. Říšské župě Sudety a v protektorátu.

Kniha je rozdělena celkem do šesti kapitol. První kapitola si, spolu s úvodem, dává za cíl popsat celkový kontext doby a její charakteristické přemýšlení o společnosti. Druhá kapitola již blíže nastiňuje pojem eutanázie a význam reformy tehdejší psychiatrie. Třetí nás seznamuje s ústavní péčí v českých zemích a ve čtvrté již pronikáme hlouběji do tématu samotné eutanázie, konkrétních postupů a případů. Poslední dvě kapitoly se pak věnují konci druhé světové války a ukončení i těchto nelidských postupů. Je zde zmiňována i smutná skutečnost toho, že bohužel došlo k úpadku zájmu o vyšetřování nacistických zločinů proti lidskosti, zejména kvůli nedostatku lékařů a zdravotnického personálu. Ne všichni viníci tak byli potrestáni.

Už tak náročné čtení pro mě bylo navíc ztíženo velkým množstvím německých pojmů, které byly uváděny v závorkách téměř v každé větě. Navíc na každé stránce jsou ihned odkazy na prameny, ze kterých je čerpáno, i přesto, že prameny jsou uvedeny na konci knihy. Narušovalo to plynulost čtení, prameny v některých případech zabraly téměř větší množství stránky než samotný text kapitoly.

V knize oceňuji značné množství dobových fotografií, které dokreslují celkový dojem z textu, přehledné tabulky i biografie jednotlivých postav, které se v knize vyskytly. Kniha si zřejmě najde menší okruh čtenářů, ale pro jedince, kteří si libují v historii a je jim blízká i psychiatrická tématika, může být zajímavým exkurzem do trochu jiné oblasti druhé světové války.