Každý z nás mluví, pohybuje se, mysli a cítí jinak, a to podle obrazu, který si o sobě během let vytvoří. Abychom změnili svůj způsob jednání, musíme změnit sebeobraz, který v sobě nosíme.” (s. 17)

Do rukou se mi dostala kniha Feldenkraisova metoda: Pohybem k sebeuvědomění od autora Moshé Feldenkrais. Slyšeli jste o ní? Pokud ne, ráda Vám ji alespoň krátce představím v této recenzi.

Moshé Feldenkrais (1904 – 1984) byl ukrajinsko-izraelský inženýr a fyzik. Ve čtrnácti letech, po 1. světové válce, odešel z Ukrajiny do Tel Avivu. Půlroční cestu absolvoval z velké části pěšky. Posléze žil a pracoval ve Francii a Velké Británii, aby se v 50. letech vrátil do Izraele. Od mládí se intenzivně věnoval sportu, při němž utrpěl první vážné poranění kolene. V dospělosti se stal účastníkem nehody, která mu koleno ještě více poškodila. Začal se proto intenzivně vzdělávat v různých oborech a postupně vyvinul metodu nyní známou pod jeho jménem. Díky ní obnovil funkci svého kolene do té míry, že mohl znovu aktivně  sportovat, a nadto pomohl mnoha dalším lidem. Feldenkraisova metoda se dnes vyučuje a provozuje v mnoha zemích světa.

Kniha je rozdělena do dvou hlavních částí: teoretického úvodu s názvem “Pochopení při provádění” a praktické části “Provádění pro pochopení: Dvanáct praktických lekcí”. Tato publikace, vydaná v Portálu v roce 2023, navíc obsahuje doslov s informacemi o kontextu vzniku knihy a Feldenkraisův stručný životopis včetně jeho vizionářského vhledu do plasticity mozku, na což přišel dlouho před tím, než neuroplasticitu objevili a potvrdili vědci pomocí zobrazovacích metod. Čtenář zde najde i informace o tom, jak se stát pokračovatelem odkazu M. Feldenkraise a s touto metodou pracovat (“stačí” absolvovat čtyřletý výcvik), i kdo v České republice tuto metodu praktikuje a vyučuje. Dozvěděla jsem se, že Feldenkrais vyvinul dvě samostatné metody: Pohybem k sebeuvědomění (Awareness through Movement), která častěji probíhá ve skupině a o které je tato knížka, a Funkční integrace (Functional Integration), která je individuální a tím i cílenější. Na to, jak je kniha nabitá informacemi, má pouhých 200 stran.

Knihu jsem si vybrala, abych se více dozvěděla o cvičeních, jež mi v malé míře dávkuje má fyzioterapeutka. Ještě než jsem si ji objednala, rychle jsem prohlédla recenze na ni. Našla jsem jich dostatek – v anglické verzi autorizované M. Feldenkraisem vyšla kniha již v roce 1972 a v češtině poprvé v roce 1996. Mnoho z recenzí zmiňuje, že úvod knihy je velmi náročný, nicméně praktická cvičení v druhé části jsou zajímavá a i kvůli nim stojí za to knihu přečíst. Po přečtení knihy s těmito recenzemi zcela souhlasím.

 Cílem těchto lekcí je zlepšit schopnosti, tedy rozšířit hranice možného: změnit nemožné v možné, obtížné ve snadné a snadné v příjemné. Jen snadné a příjemné činnosti se totiž stanou součástí běžného života člověka a budou mu vždy sloužit. Těžko proveditelné činnosti, do kterých se musí nutit a musí překonávat svůj vnitřní odpor, se součástí jeho každodenního života nikdy nestanou a s přibývajícím věkem člověk ztratí schopnost je provádět úplně.” (s. 62)

Čtení první části knihy bylo tou těžko proveditelnou činností. Mnohokrát jsem se přistihla, jak koukám z okna a přemýšlím o těch pár řádcích, co jsem si přečetla. Tato část má jen zhruba 50 stran, ale vědomosti a myšlenky autora jsou v ní tak zhuštěné, že působí mnohem delší. Vnímala jsem, že M. Feldenkrais chce poctivě předat čtenáři vše, na co přišel. Když už jsem jednou narazila na nějaký příklad, čtení se mi značně zjednodušilo a já si říkala “kéž bych jich tu bylo více.” No, zas tolik příkladů v knize bohužel nebylo. Na druhou stranu syrové myšlenky dávají prostor vlastní interpretaci a skutečně jsem při čtení mnohokrát přemýšlela o sobě, dokonce o svých existenciálních otázkách. Stálo za to zatnout zuby. Tato první část mě ve výsledku obohatila, často se k ní v myšlenkách vracím i zpětně.

V druhé části je dvanáct náhodně vybraných cvičení, tzv. 12 lekcí, kdy každá lekce obsahuje úvod s informacemi o tom, na které části těla se zaměřuje a co zlepšuje a poté rozepsané kroky cvičení někdy včetně obrázků. Podle autora by měl čtenář k dosažení efektu zlepšení všech životně důležitých funkcí provádět jednu lekci těsně před spaním po dobu několika týdnů. Musím přiznat, že v současné době jsem ráda, když si před spaním zvládnu vyčistit zuby (jsem na rodičovské “dovolené”). Tím pádem nedokážu posoudit účinnost autorova tvrzení. Nicméně dlouhodobě jsem dělala cvičení od mé fyzioterapeutky (bylo jich pár a od Feldenkraise jen jedno) a cítila jsem se skutečně mnohem lépe. Cvičení v knize působí velmi lákavě, jednoduše a tím pádem vstřícně. Přála bych si mít tuto druhou část ve formě audioknihy, abych mohla lekce provádět a souběžně k nim poslouchat pokyny.

Zkrátka a dobře, knihu Pohybem k sebeuvědomění mohu jako čtení na dlouhé zimní večery doporučit všem, kteří rádi přemýšlejí o svém těle, myšlenkách, emocích a vnímání a kteří hledají inspiraci, jak na sobě začít pracovat. Rozhodně knihu doporučuji fyzioterapeutům, minimálně autorovu myšlenku, že v jednoduchosti je často klíč k řešení. Všem čtenářům knihy přeji, ať se nenechají odradit první částí, případně ať rovnou skočí k lekcím.