Postřehy a názory/Ze života studentů

Když nefunguje vypínač – Ruminace

Silence Zase jsem nezklamala.
Po setmění chodím obývákem a nervózně uvažuji, co jsem (ne)měla (ne)dělat. Hypotézy o správnosti mých činů berou za své. A otazníky kolem hlavy narůstají. Dostávám se ke katastrofickým scénářům.
No tak, stejně s tím teď už nepohneš – je jak je a bude, jak bude, přemlouvám se. Dost zbytečně, neboť celou noc nezamhouřím oka.

Ruminace. Biologové by jistě nezaváhali, že se jedná o přežvykování. Něco podobného zvládá i naše mysl. Jedná se o stav nutkavého přemýšlení nad různými situacemi a problémy, které nás tíží. Ruku v ruce s tímto jednáním přichází obviňování, pocity neschopnosti, ublížení, obavy…
Přitom je jasné, že to, co bylo sežvýkáno, by mělo být též stráveno. (A postupně snad i vyloučeno, přesto, že nám to tedy život dal na začátku „sežrat“). Jenže – vysvětlujte to mysli.

Když si pořídíte pejska a budete se o něj dobře starat, nebude se od Vás chtít hnout. A teď toho psa nahraďte slovem strach. Pořídíte-li si jej domů a budete ho dobře krmit a věnovat mu energii, nehne se od Vás na krok.
Jako zcela obyčejní lidé máme také právo na chyby. A když už k nějakému zaváhání dojde, mělo by následovat také konstruktivní řešení. V čem byl problém, co jsem udělal(a) špatně, co bych mohl(a) příště udělat jinak… A my, namísto toho, sáhneme po obviňování. Chyba ale nemusí být nutně vinou, natož fatální, a proto bychom se měli vyvarovat destruktivnímu uvažování.
Bez zpochybnění případné reinkarnace, co když žijeme jenom jednou, nebyla by škoda tu šanci nevyužít? A my místo toho bloudíme jak těla bez duše a v noci se nám, samým přeplněním zavádějících myšlenek, nedaří usnou.

Obsedantní (vtíravé) myšlenky pak brání v plném prožití a člověk se tak od známého Carpe diem dostává závratně daleko. Proti ruminaci se ale dá bojovat. V utřídění myšlenek může například pomoci jejich sepsání na papír. Můžeme ale taky zcela odvést pozornost k něčemu jinému a započít odlišnou aktivitu. Sportovat, kreslit, učit se, číst si, zpívat… Zkrátka cokoli, co nás potěší a rozptýlí. Trojice „jíst, meditovat, milovat,“ by v tomto případě rozhodně neměla být opomenuta.

Nebuďme na sebe tak přísní, když se setkáme s úspěchem, bereme to jako normální věc. Když se nám něco podaří, máme daleko větší tendence to přejít bez povšimnutí, než v případě, kdy dojde na chybu. Nezaměňujme chybování se selháním. Nejsme roboti – a nakonec ani ti nejsou stoprocentní.
Samozřejmě, že není správné házet problémy zcela za hlavu, ale když už jim jednou věnujete čas, úsilí, energii a zapojíte analytické myšlení, není třeba proces stále opakovat.

Mohlo by se totiž stát, že neustálým přežvykováním toho budete mít brzy plné zuby.

Share on Facebook0Tweet about this on Twitter0Share on TumblrShare on Google+0Email this to someoneShare on LinkedIn0

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>