“Jediným skutečným postižením je osamělost.”
Pro psychologa, jehož mnohdy stěžejním pracovním nástrojem je mluvené slovo, může být práce s nemluvícími klienty velkou výzvou. Vyžaduje, jak říká Tony Osgood, autor knihy Podpora pozitivního chování u osob s PAS a intelektovým postižením, mj. schopnost poslouchat očima. Způsoby chování, jakými s námi nemluvící klienti komunikují, působí mnohdy velmi nezvykle, neotřele až exoticky. V rámci psychologických vyšetření a poradenství se pečující osoby psychologů pochopitelně mnohdy ptají, jak na náročné chování reagovat a jak se vzájemně domluvit, když se možnosti (komunikační, intelektové aj.) zdají omezené?
Tony Osgood, britský expert v oblasti péče o lidi s intelektovým postižením a autismem, ve své nejnovější knize slibuje fundovaná a praktická doporučení ke zvládání náročného chování u osob s intelektovým či vývojovým postižením a u dětí a dospělých s poruchami autistického spektra.
Rady v knize vychází z tzv. přístupu PBS – Positive Behaviour Support, tedy přístupu zaměřeného na podporu pozitivního chování bez využití averzivních či trestajících technik jako je izolace, fyzické omezování, posílání do klidových místností, používání medikace k otupení ad. Přístup PBS vede profesionály spíše k přemýšlení, jak v lidech budovat dovednosti, než abychom je trestali. Přináší inspiraci, jak tzv. přistihnout lidi při tom, kdy se jim něco daří, než abychom je trestali za jednání, které prospěšné není.
Čemu věnujeme pozornost, to zkrátka roste. Pro ty, kteří již někdy slyšeli o aplikované behaviorální analýze (ABA terapii), zní popsaný výše přístup asi velmi povědomě. PBS je totiž, jak píše autor, v zásadě kombinace ABA a přístupu založeném na hodnotách. PBS přístup usiluje o zlepšení kvality a obohacení života jedince, kdy každého vnímá jako individuální osobnost.
Kniha je psaná neformálním jazykem. Jedním ze stěžejních poselství knihy je myšlenka, že teprve snaha o pochopení významu za náročným chováním nám může pomoci lépe podporovat daného člověka s exotickou komunikací. Jak autor píše:
“(…) chování nedefinuje život žádného člověka: je zkrátka projevem složitého údělu, toho, že náš bližní je v tísni.”
Napříč knihou vystupuje do popředí autorova láska k jeho práci, laskavý a tvořivý přístup vůči exotické komunikaci klientů a chování náročnému na péči. Tony Osgood dokáže svou bohatou a rozmanitou pracovní zkušenost s klienty reflektovat a své poznatky srozumitelně zprostředkovat čtenářům. Zhruba první polovina až dvě třetiny knihy je věnována teorii, zamýšlením se nad aktuálním stavem a nešvary v oblasti péče o osoby s intelektovým postižením, PAS a chováním náročným na péči. Zdá se, že stejně jako v ČR, i ve Velké Británii trpí systém nedostatky a mnohdy nevhodným stylem zacházení i přemýšlením nad klienty. Sám autor rozděluje profesionály na lidi a roboty. Zatímco lidé se snaží poctivě hledat cesty ke zlepšení kvality života, roboti, kteří zapomněli být lidmi, se soustředí více na diagnózy, čísla, snižování nákladů, iluze instantních řešení ve stylu “jedno funkční řešení pro všechny”.
V druhé části knihy pak nalezneme konkrétní kazuistiky, praktická schémata podporující funkční hodnocení zaměřené na člověka včetně příkladů formulářů pro pozorování, které nás mohou navést k přemýšlení nad tím
- v jakých kontextech se náročné chování typicky projevuje;
- prediktory, tedy co mnohdy předchází náročnému chování;
- chování;
- následky – co se stává po náročném chování (např.získaná pozornost, únik ze situace aj.).
Srdce nadšenců behaviorální filozofie v této části knihy zaplesají. Autor totiž dále dovedně navádí čtenáře k přemýšlení, jak podpořit popisované klienty ve využívání alternativ k chování náročnému na péči, které spíše mohou zvýšit kvalitu života a spokojenost daného člověka. A alternativy zněly opravdu tvořivě a lákavě!
Osobně bych upřednostnila, kdyby bylo v knize právě kazuistikám a přemýšlení nad praktickými nápady podpory věnováno více prostoru, oproti první části zamýšlející se nad aktuálním stavem sociálních služeb, která sice je důležitá pro přemýšlení nad kontextem, ale po čase už se tato část četla zdlouhavě a řada myšlenek, zdálo se mi, se opakovala.
Ač podtitul knihy avizuje zaměření zejména na osoby s PAS a intelektovým postižením, přístup podpory chování zvyšující kvalitu života oproti trestání, omezování, odpírání by mohl najít uplatnění v daleko širších kontextech, za mě všude tam, kde chceme usilovat o zkvalitňování péče o druhé, ať už se jedná o psychologické ordinace, sociální služby, vzdělávací instituce, ale i jednotlivé rodiny.