Erich Fromm: Mít, nebo být

Napsat recenzi na knihu, kterou je Frommovo „Mít, nebo být?“, není lehký úkol. Pokud by čtenář měl zájem, nalezne na internetu jistě pestrou škálu anotací, recenzí i rozborů tohoto jedinečného díla. Pokud by snad někomu nebyl autor dobře znám, je Erich Fromm považován za jednoho ze zakladatelů kulturní psychoanalýzy zdůrazňující sociokulturní vlivy ve vývoji člověka. Jeho díla jsou kritickým rozborem kapitalistické společnosti i člověka zrozeného touto společností.

Kniha „Mít, nebo být?“ přináší čtenáři popis a rozbor těchto dvou módů existence. V první části knihy se Fromm zabývá rozdílem mezi vlastněním a bytím a snaží se tak čtenáři popsat tyto dva odlišné způsoby žití v různých oblastech každodenního života. Apel na člověka, aby nepodléhal módu vlastnění a nestal se tak odcizujícím se otrokem věcí, které vlastní, se táhne jako červená nit napříč lidskou historií. To se snaží Fromm dokázat v následující části knihy, kde čtenáři předkládá důkazy z takových děl a učení velkých autorit, jako jsou Ježíš, Budha, Mistr Eckhart, Tomáš Akvinský aj. V poslední části knihy se poté snaží Fromm nastínit podobu nové společnosti i způsoby, jakými lze této nové společnosti dosáhnout. Je třeba podotknout, že ony způsoby jsou někdy těžko představitelné a jejich úskalí jsou čtenáři velmi snadno představitelná (stejně tak jako možná rizika, kterým by se autor vystavil, pokud by tyto „návody“ na možnou přeměnu společnosti rozpracoval podrobněji).

Obliba Frommový děl je obdivuhodná i děsuplná zároveň. Kniha „Mít, nebo být?“ vyšla poprvé v roce 1976 a její myšlenky, poselství i Frommův apel jsou stále aktuální. Ba co víc, mohou se nám zdát stále aktuálnější. Problémy, které nastiňuje Fromm před více než 40 lety, jsou v dnešní přetechnizované době bohužel stále hmatatelnější a vize zániku „homo sapiens“ se může jevit v našich představách snad ještě více nezvratná, než jak ji mohl spatřovat Fromm ve své době. V posledních letech lze ovšem zaznamenat zvyšující se počet lidí toužících navrátit se k šetrnému způsobu života spjatého s přírodou více než s technikou. Zdá se mi, že si stále více lidí uvědomuje roli vlastní zodpovědnosti v tomto procesu změny a že nelze spoléhat na politiky a „mocné muže naší planety“, že vymyslí jednotný plán, jak zpomalit drancování zdrojů naší planety a nezahubit většinu života na této planetě.

Když se na téma této knihy podíváme okem psychologa, nepřivedla právě tato Frommova otázka do našich pracoven většinu klientů? Život v naší společnosti, život ve vlastnickém módu existence, přináší lidem samotu, neschopnost navazovat hluboké a upřímné vztahy a vést smysluplný život. Vlastnický mód sebou nese odosobnění, chamtivost, závist, sobectví a ve svém konečném důsledku i nekončící pocit prázdnoty, který nelze zaplnit konzumním způsobem života. Dle Fromma však nelze existence v módu bytí konečně dosáhnout, lze k ní jen neustále směřovat. Za otázkou „Mít, nebo být?“ se poté skrývá potřeba nalézt nové smysluplnější hodnoty.

Možná nejednoho čtenáře nakonec napadne, že právě tato doba (doba pandemie nového viru) přináší lidem možnost poznání, že technologické pokroky i výdobytky moderní doby nezajišťují lidem ani bezpečí a ani nejsou nejpodstatnější v dobách strachu, nejistot a úzkostí. Že to, co nám může pomoci strach a úzkost zmírnit jsou především vzájemná blízkost s lidmi ve svém okolí, respekt, úcta i ochota si pomáhat. V duchu Frommova poselství: to, co lidi v životě opravdu posouvá, je právě vzájemnost, ne individualismus a sobectví.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.