Archiv štítku: rozvoj

Tesař, příběh pro úspěch(ané)

Kniha Tesař představuje možnost, jak dosáhnout úspěchu, najít vnitřní klid a přináší příběh jednoho přátelství, osobního rozvoje i rozvoje jedné firmy.

tesař

Příběh, který knihou provází, vypráví o setkání dvou mužů – Michaela a Tesaře, jejichž osudy se jednoho dne dílem náhod (nebo snad osudu?) protnou. Michael pak postupně zjišťuje, že mu Tesař nejen  zachránil život, ale postupně jej také provádí svým pozitivním a neotřelým přístupem k životu, k práci i k managementu.

Díky tomuto přístupu a filozofii, kterou Tesař Michaelovi svými slovy, ale hlavně činy předává, se Michael  fyzicky uzdraví. V psychické a duchovní rovině se lépe zorientuje v tom, co chce a co je smyslem jeho života a přijde také na to, jak tohoto svého cíle co nejlépe dosáhnout. V závěru tedy nejen že Tesař Michaelovi velmi pomohl v osobní rovině, ale také v rovině pracovní. Umožnil Michaelovi objevit svou vlastní cestu k úspěšnému podnikání a tento svůj objev aplikovat na rodinnou firmu.

Kniha přináší spoustu podnětů k zamyšlení, které mohou čtenáři pomoci nejen v náročném pracovním či osobním období, ale také ve chvíli, kdy hledá a sbírá motivaci pro své další snažení v současnosti nebo hledá odvahu ke změně. Tesař může být užitečný jednotlivcům při hledání své vlastní cesty. Také také lídrům v tom, aby byli lepšími vedoucími svým podřízeným nebo podnikatelům v tom, aby byli lepšími zaměstnavateli pro své zaměstnance a zároveň lepšími poskytovateli služeb pro své zákazníky.

Kromě filozofie a jisté dávky pozitivně – motivačního přístupu může být kniha příjemným zastavením a do jisté míry i „pohlazením po duši“. A pokud by náhodou někdo zrovna nepotřeboval onu „seberozvojovou“ část knihy, může si alespoň užít poutavý a čtivý příběh setkání dvou umělců.

Bez bahna lotos nevykvete: umění transformovat utrpení

Nejnovější knihu od Thich Nhat Hanha v češtině jsem si vybrala záměrně. Vnímám ho totiž jako autora s nedocenitelným darem v podobě předávání komplikovaných a hlubokých filozofických úvah a pravd srozumitelným, čtivým i stručně výstižným způsobem. Tak tomu bylo i v případě této téměř 150 stránkové knížky.

Hanh_přebal

Šest obsahově různých částí přechází od utrpení a bolesti do štěstí. Číst o utrpení nicméně žádným utrpením nebylo. Autor umí trefně a nenásilně popsat, jak sami sobě bezdůvodně ubližujeme (napříkad opakovaným přemítáním nad neúspěchem v minulosti či strachem z budoucnosti), a hned vzápětí nabídnout (pro mě) nový, úlevný pohled. Například fakt, že naše utrpení je subjektivní – to, co nás trápí je pro jiné lidi zdroj k radosti (př. déšť), naše bolest tedy není „daná“ a neměnná.

Vůbec celá kniha je protkána neotřelými pohledy na věc. Autor dokáže vnímat a upozornit na velké i maličké příležitosti k duchaplnosti – tím i k léčení těla i duše. Mnoho z nich mi z části o štěstí utkvělo v paměti. Například chůze. My lidé stále někam spěcháme, snad hledáme trochu štěstí. Tím ale míjíme život – zabraní do obrazovek či našich myšlenek. Přitom si stačí uvědomit, jaké štěstí máme při každém kroku na dosah.

S mnoha názory jsem souhlasila, stejně tak často jsem zpytovala své vlastní návyky. Autor ale nemoralizuje a rozhodně se nepovyšuje. V částech, které by se tomu snad blížily, užívá velmi příjemnou 2. osobu množného čísla („zíráme do displejů, neumíme si užívat vlastních kroků“).

Vedle postřehů k zamyšlení a malých podnětů k větší duchaplnosti v celém obsahu knihy autor nabízí Cvičení pro štěstí v osmi tematických částech (týkající se kupříkladu dechu, manter, meditace, relaxace…atd.). Věřím, že si každý vybere z celé knihy alespoň jedno cvičení či podnět pro něj/ni smysluplné. Mě osobně se nejvíce dotkla praktika „Jsem zvonem plného vědomí pro naše milované“, kterou vyjadřujeme svou podporu a přítomnost.

Můj názor na kvalitu obsahu již znáte, krásná je ale i forma této knihy. Typ písma názvu knihy i hlavních kapitol/nadpisů, stejně jako zářivý lotos na obalu vypadají jako ručně dělané. Už od prvního pohledu jsem vnímala posvátnost této knihy díky obalu vyrobeném z krásného recyklovaného papíru.

Co stránka, ba co odstavec či věta, to hluboké moudro, jež jsem si poznamenala a chtěla ve své recenzi zahrnout. Později jsem ale změnila názor a došla k tomu, že nechci čtenáře příliš zdržet od mé hlavní a nejdůležitější myšlenky, kterou bych ráda předala – přeji Vám si tuto knížku přečíst a prožít na vlastní kůži.

Necháte přejet pět dělníků nebo jen jednoho, když se na ně bude řítit tramvaj? Aneb jak se v životě rozhodnout správně

Známé dilema s tramvají, kdy můžete na poslední chvíli přehodit výhybku, a tak zachránit život pěti dělníkům a obětovat jednoho, je jeden z nejvýznamnějších psychologických experimentů – samozřejmě pouze myšlenkových. Ukazuje na složitý mechanismus rozhodování, do jehož nitra můžeme díky této novince nahlédnout.

Mai_přebal

Autorem knihy Jak jsem šel pro mléko a vrátil se s kolem je německý novinář a specialista na sociální sítě a marketing Jochen Mai a i když není přímo psychologem, ve své knize dokázal, že se v této problematice velice dobře orientuje. V celém textu odkazuje na celou řadu známých i méně známých výzkumů a experimentů, které se zasloužily o rozvoj psychologických poznatků. Díky této knize totiž zjistíme, že rozhodování je komplexní proces zahrnující mnoho psychologických fenoménů jako je intuice, emocionalita, podvědomí, vnímání i fungování mozku.

Prvních osm kapitol, čili něco přes 100 stran, vás možná překvapí tím, kolik teorie se o rozhodování dá napsat. Když si však uvědomíme, že denně učiníme až 20 000 rozhodnutí, z nichž většinu pro naše vlastní přežití děláme nevědomky, brzy pochopíme, že nejde o jednoduchou věc. Autor nám vysvětlí, jaký je rozdíl mezi rozhodováním mužů a žen, jaké je optimální množství možností výběru a zda je lepší reagovat rychle nebo si raději v rozhodování počkat.

Velkým přínosem knihy je její praktická část, kdy se teoretické poznatky mění ve cvičení, na kterých se můžete otestovat. Zjistíte tak, jaký jste rozhodovací typ, stanovíte si potenciální životní cíle anebo se naučíte rozvíjet svou vnímavost k tělesným signálům.

Autor nám také nabídne několik technik rozhodování, které můžeme využít při dlouhodobém plánování naší budoucnosti i v akutním stavu, kdy se musíme rychle pro něco rozhodnout. Tato část zahrnuje různé tabulky, mapy a stromy, takže můžeme s klidem porušit etické pravidlo, které říká, že do knih se nepíše a z knihy si udělat vlastní cvičebnici.

Mile mne překvapila část týkající se strachu ze zmeškání příležitosti, který je typický pro současnou generaci Y. Chytrý telefon a sledování nejnovějších informací o druhých, co právě prožívají, v nás může vyvolat nespokojenost s naší volbou, pro kterou jsme se rozhodli. Co když něco zmeškám? Byla moje volba správná? Hlavně klid, i zde nám autor nabídne tipy, jak z toho ven.

Jak už samotný název napovídá, kniha je psaná zábavnou formou a myslím si, že se autorovi podařilo někdy skličující informace o těžkostech životních rozhodnutí vyvážit pozitivním přístupem, zaměřeným na kladné stránky a tolik potřebnou vědomou práci s myšlenkami. Kniha je proto přínosná pro všechny, kteří cítí potřebu naučit se pracovat se svým myšlenkami a trochu si ulehčit rozhodování.

 

Rosemarie Portman: 100 her pro rozvoj sebedůvěry a sociálních kompetencí

Jak již název knihy vypovídá, kniha sestává ze 100 her pro rozvoj sebedůvěry a sociálních kompetencí u dětí od 8 do 12 let.

100her

Autorka Rosemarie Portmann nabízí inspiraci v podobě seznamu her rozřazených podle jednotlivých sociálních kompetencí. Každou hru uvádí velmi stručná legenda bez nároku vysvětlit potřebnou teorii.

V knize mi chybí upozornění na kontraindikace, obzvláště ošemetná mi pak připadá hra pro integraci Outsideři. Děti si v ní zážitkově zkouší, jaké to je být outsiderem. Dostanou kolem krku šál (jedno nebo dvě děti), čímž jsou označeny za outsidery. Ostatní se volné pohybují po místnosti, zdraví se, podávají si ruku, mluví spolu – pouze outsidery vynechávají. Nikdo si jich nesmí všímat, nikdo nereaguje na jejich snahu navázat kontakt. Autorka uvádí pouze dvě doporučení: aby si ji vyzkoušeli všichni a lektor na začátku vybíral děti s dobrou pozicí v kolektivu. Na závěr by měla proběhnout diskuze. Dokážu si však představit, že hra může vyvolat v dětech opravdu nepříjemné pocity nebo evokovat traumatickou zkušenost a ne každý dospělý zvládne dostatečně ošetřit pocity v následné diskuzi. Proto je u některých her potřeba zvážit jejich použití s ohledem na vztahy ve třídě, klima třídy a zkušenost lektora. Pokud zadávající není profesionál pracující s dětmi, diskuze se může ubrat nežádoucím směrem.

Naopak velmi oceňuji hry zaměřené na gender, které vedou děti k uvědomění jejich ženskosti nebo mužnosti a k zamýšlení se nad výhodami obojího.

Kniha je určitě cennou inspirací pro vedoucí různých dětských skupin a pedagogy, kteří pracují s dětmi.

Erich Fromm: Umění naslouchat

V nově vydané knize Portálu Umění naslouchat naleznete v textové podobě myšlenky Ericha Fromma, které spojil do této publikace Rainer Funk. Nejedná se v původní podobě o psané texty, nýbrž o slova pronesená Frommem na různých přednáškách, seminářích či v rozhovorech.

fromm

Na stránkách této knihy se čtenář dozvídá o faktorech, které dle Fromma vedou k proměně pacienta v průběhu psychoanalýzy, a v druhé, rozsáhlejší části se věnuje úvahám o terapeutickém procesu, které obsahují teoretičtější kapitoly a které později vkládá do kazuistiky. Závěrečná praktická kapitola se stručně zaměřuje na konkrétní metody, které Fromm navrhuje jako léčbu pro moderní charakterové neurózy, mezi něž řadí tyto body: změna vlastního jednání, rozvinutí zájmu o svět, naučit se myslet kriticky, poznat sám sebe a uvědomit si své nevědomí, uvědomování si vlastního těla, soustředění a meditace, odkrytí vlastního narcismu, sebeanalýza.

Ráda bych nějakým způsobem předala svůj osobní zážitek ze čtení, ale asi to slovy nedokážu. Všemi díly Fromma pronikají témata svobody, individuace a vlastní odpovědnosti. S touto knihou tomu není jinak. Autor uvažuje nad tím, jak v člověku odhalit sílu k úzdravě a nad rolí pacienta i psychoanalytika v tomto procesu. Vedle intelektuálního obsahu s sebou nesla kniha i mnoho prožitků. Nedá se číst bez zamyšlení nad sebou samým a nad  společností. Nebyla stránka, na které by se mě některá z pasáží nedotka. Vedla mě  ke vstupování do kontaktu se sebou samou, vlastně k takové sebeanalýze. A vedla mě také k úvahám o terapii. Fromm byl pro mě inspirující ve své upřímnosti ve vztahu ke klientům. Také se mi díky četbě uspořádala různá témata z různých oblastí do pospolité mozaiky.

Domnívám se, že pro čtenáře může být užitečné, pokud zná základní pojmy z oblasti psychoanalýzy, aby se v knize neztratil. Je důležité nenechat se odradit první kapitolou – zde jsem se skutečně lekla, že knihu nedokážu dočíst. Ale od druhé kapitoly se četla sama. Je velmi srozumitelně napsána, takže pro mě nebyl problém se na ni soustředit.

Umění naslouchat může být obohacující knihou pro ty, kteří rádi přemýšlí. Přemýšlí o sobě a o lidech kolem sebe. Pro mě vlastně byla primárně knihou o seberozvoji. Proto si myslím, že může mnoho kapitol přinést nový pohled na svět a na sebe i těm čtenářům, kteří primárně netíhnou k tématům psychoterapie či psychologie.

Jesper Juul, Peter Hoeg a kol.: Trénink empatie u dětí

Trochu jiný trénink empatie. Příručka je dílem Sdružení pro životní kompetence dětí, které bylo založeno za účelem rozvoje životní kompetence, existenciálního spočinutí v sobě a moudrosti srdce v pedagogické práci s dětmi. Účel sdružení výstižně shrnuje přístup autorů k tréninku empatie. Věří, že čím lepší vztah samy k sobě děti mají, tím lépe se dokážou učit a tím harmoničtěji mohou vyrůstat a dospívat.

trenink

Autoři upozorňují, že se děti se schopností empatie již rodí. Cvičení nejsou zaměřená na naučení nové dovednosti, ale na navázání zdrojů, které děti v sobě již mají. Přes nápor podnětů a aktivit pouze nemají čas a prostor tyto dovednosti rozvíjet.

Kniha nabízí cvičení pro rozvoj empatie inspirována meditačními technikami osvobozenými od náboženských dogmat. Za základní kompetence pro rozvoj empatie považují práci s tělem, dechem, srdcem, kreativitou a vědomím.

Pro odborníka mohou být některé argumenty nedostatečně vysvětlené a nepodložené. Očekávala bych u výroků typu: „srdce má mnohem větší roli, než jsme mysleli, v procesu řízení mozku“ či „srdce koordinuje produkci mozku“, vysvětlení, z jakých zdrojů autoři vycházejí, odkaz na výzkumy a teorie. Což v knize chybí.

Zajímavá je diskuze o zavedení tréninku empatie do škol, která běží i v českých médiích a ve vzdělávacích platformách spíše v duchu osobnostního rozvoje, popř. nácviku sociálních dovedností. Autoři trefně popisují, že přechod od autoritářské výuky způsobil jakési vakuum, které je stále nezaplněné a nabízí široké možnosti různých výchovných přístupů. Neexistuje jednotný proud, proto je diskuze velmi potřebná. Mnoho škol již zavedlo osobnostní rozvoj přímo do své výuky, či jej nabízí formou skupin zaměřených na rozvoj sociálních dovedností vedené školními psychology, nejedná se však o systémové řešení, ale o vlastní aktivitu škol.

Knížka může být zajímavou inspirací pro studenty pedagogiky a psychologie a pro zájemce z řad laiků i odborníků, kteří se zajímají o dané téma. Rozvoj empatie pomocí meditačních technik, které dítě vracejí k sobě a jeho vnitřním prožitkům, by určitě měl mít místo v diskuzi o osobnostním rozvoji dítěte.

Přehled psychologických akcí na leden 2018

 

10. ledna

12. ledna

15. ledna

16. ledna

  • Nová Akropolis: Emoce a inteligence
    • přednáška o myšlenkách bez emocí, emocích bez myšlenek a emoční inteligenci
    • od 19 h v Nové Akropolis (Varšavská 19)
    • vstupné 110 Kč (85 Kč pro studenty)
    • více informací na https://www.akropolis.cz/praha2

18. ledna

  • Městská knihovna: Cesty k řešení konfliktu
    • jaké jsou možnosti konstruktivních řešení rodinných, partnerských, přátelských, profesionálních, náboženských i mezinárodních konfliktů?
    • přednáší PhDr. Patricie Anzari, CSc.
    • od  19:00 do 20:30 v Malém Sále v Ústřední knihovně
    • vstupné 40 Kč
    • více informací na https://www.mlp.cz/cz/akce/e21612-cesty-k-reseni-konfliktu/

21. ledna

22. ledna

  • Maitrea: Život v hravé přítomnosti
    • intenzivní zážitkový kurz, který pracuje s technikami improvizačního divadla a dialogického jednání
    • vede Martin Vasquez, Sebastian James
    • od 18 do 21 h v Maitrea
    • vstupné 400 Kč
    • více informací na http://www.maitrea.cz/akce/zivot-v-hrave-pritomnosti

23. ledna

  • Městská knihovna: Zelený muž a zelená žena
    • přednáška zaměřená na významy archetypů a mýtů v hlubinné psychologii a mytologii, tentokrát na symboliku zeleného muže i ženy
    • přednáší RNDr. Mgr. Hana Blochová
    • od  17:00 do 18:30 v Malém Sále v Ústřední knihovně
    • vstupné 40 Kč
    • více informací na https://www.mlp.cz/cz/akce/e21608-zeleny-muz-a-zelena-zena/
  • Maitrea: Radost ve vztazích

24. ledna

25. ledna

  • Maitrea: Sny o nás pečují
    • seminář, který slibuje učení se, jak se sny zacházet, rozumět jejich jazyku a používat je na cestě k pravému já
    • vede Eva Hrončeková
    • od 18 do 21 h v Maitrea
    • vstupné 500 Kč
    • více informací na http://www.maitrea.cz/akce/sny-o-nas-pecuji-7

26. ledna

27. ledna

29. ledna

  • Nevypusť duši: Proč a jak mluvit o duševním zdraví a nemocech?
    • první ze série tří večerů bude věnován tomu, proč a jak skupina mladých neurovědců, psychologů, studentů a psychiatrických pacientů řeší problém nedostatečné osvěty, stigmatizace a zanedbané prevence v oblasti duševního zdraví a nemocí v České republice
    • od  19:00 do 21:00 v Knihovně Václava Havla
    • vstupné zdarma
    • více informací na https://www.facebook.com/events/322681918139088/
  • Maitrea: Vztahy jako naše zdrcadlo
    • tématem semináře bude zrcadlení nevědomých stránek a vlastností ve vztazích, především partnerských
    • vede Radka Svobodová a Jan Kahle (Taran)
    • od 17:30 do 19:30 v Maitrea
    • vstupné 360 Kč
    • více informací na http://www.maitrea.cz/akce/vztahy-jako-nase-zrcadlo

31. ledna

Stephen Joseph: Co nás nezabije… Možnosti posttraumatického růstu

Traumatické zkušenosti byly po mnohá staletí vnímány psychology pouze z hlediska negativních dopadů na psychiku člověka. V dnešní době nám již nepřipadá nezvyklé, pokud se především rozvojem pozitivní psychologie začneme věnovat i kladným dopadům, které trauma může člověku přinést. Právě možnostem osobnostního růstu, na jehož počátku bylo trauma, se věnuje kniha Stephena Josepha, který s lidmi postihnutými traumatem pracuje ve své psychoterapeutické praxi.

big_co-nas-nezabije-Aay-348866

V prvním momentu nelze opominout náročnost prožívání traumatu pro kteréhokoli člověka na zemi. Trauma může pro každého představovat jiná událost; ať se již bude jednat o ztrátu blízké osoby, autonehodu či vážnou diagnózu, vždy jde o stav, který otřese dosavadním způsobem života. Existují různé způsoby vyrovnávání se s traumatickou zkušeností, z nichž některé mohou člověku přinášet obohacení a podněcují jeho osobní růst. A právě tomuto možnému přínosu pro člověka po prožitém traumatu se autor věnuje na stránkách své knihy.

Autor pracuje s mnoha myšlenkami, které si při čtení můžeme pro sebe odnášet, zamýšlet se nad nimi a kriticky je posuzovat. Především svoji teorii osobního posttraumatického růstu staví na základním postulátu Carla Rogerse o tom, že jako lidé máme přirozenou schopnost růstu. Ač v době traumatu nemusíme vidět cesty naděje, existují způsoby, jak se s traumatem vyrovnávat a nalézat cestu k vytvoření smyslu celé události. Možné cesty podpory s konkrétními návody podloženými výzkumy jsou součástí jednotlivých kapitol knihy.

Pokud se zaměříme na formální stránku, je kniha psaná čtivou formou; čtenáři jsou teoretické znalosti o traumatu přibližovány na základě příběhů jednotlivých lidí procházejících náročnými zkušenostmi. Autor podporuje svoji teorii jednotlivými výzkumy, které byly uskutečněny v této oblasti. Pro čtenáře bude jistě také přínosem, že jejich bohatý seznam je uvedený na konci knihy společně s poznámkami autora. Vedle teoretického přístupu k traumatu jako zdroji osobního růstu je v knize zařazen také oddíl, který přináší praktická cvičení pro všechny, kteří traumatem prošli a hledají nyní pomoc.

Předkládaný titul může být součástí ozdravného terapeutického procesu a  přinášet klientům náhled na to, co nyní prožívají jako následek traumatické zkušenosti. Samotným psychoterapeutům může přinést zejména teoretickou základnu o traumatickém prožívání. Ač kniha k tématu traumatu přistupuje pozitivně a zvýrazňuje jeho možný přínos pro člověka, vždy bychom měli mít na paměti, že posttraumatický růst není samozřejmostí. Trauma je jedinečná a náročná životní situace, ve které člověk potřebuje především pochopení a dostatek času pro sebe, aby sám mohl ke svému případnému osobnímu růstu najít cestu. Ač kniha může být v tomto ohledu podpůrná, je i autor velmi opatrný a odkazuje na případnou odbornou pomoc, kterou si lidé zasaženi traumatem zaslouží.

Jana Cihelková: Nadané dítě ve škole

Autorka této knihy sestavila stručnou užitečnou příručku pro pedagogy, kteří by rádi získali návod k tomu, jak je možné nadané dítě ve třídě rozpoznat a jakým způsobem s ním dále pracovat.

nadané dítě

V první části knihy autorka diskutuje možnosti vzdělávání takových dětí v samostatných speciálních třídách – skrze urychlení studia, obohacování učiva a vytváření dalších příležitostí pro rozvoj jejich potenciálu skrze mimoškolní aktivity – i v rámci běžné třídy.

V další, nejobsáhlejší, části knihy nazvané „Zásobník činností“, uvádí druhy aktivit, které se osvědčily při práci s nadanými i „obyčejnými“ dětmi. Je patrné, že má autorka osobní zkušenost s pedagogickou činností, neboť zohledňuje také časové a finanční možnosti vyučujících a uvádí takové aktivity, které nejsou na tyto dva zdroje příliš náročné. Lze je použít pro úvod do probíraného tématu, k opakování i k prohloubení vhledu do tématu. Všechny aktivity je navíc možné využít i v běžných třídách a aplikovat do vyučovacích hodin mnoha předmětů – jsou totiž psány obecně. Velmi se mi líbí myšlenka takového učení, které není jen frontálním výkladem, ale které jako „vedlejší produkt“ rozvíjí i sociální dovednosti dětí a jejich kritické myšlení. A právě takto se dají tyto metody využít. Jedná se o přehled takových technik, které většina z nás zná (např. brainstorming, myšlenkové mapy a jiné), ale s konkrétně popsanou aplikací do výuky. Je skvělé, že vznikla publikace, která sesbírala tyto praktiky a ucelila je do jedné publikace. Líbí se mi také, že autorka upozorňuje na možná rizika využití aktivit v případě, že bychom se například mohli nějakého žáka jejich neopatrným provedením dotknout, uškodit mu v kolektivu dětí apod.

Na tuto část knihy navazuje kapitola o didaktických hrách, které mohou vnést do tříd ve vhodných okamžicích více radosti z učení a poznávání.

Další část představuje program Nadaný žák, který poskytuje čtenáři představu o tom, jak je možné koncipovat program pro vzdělávání nadaných dětí v případě jejich inkluze do běžných tříd. V dalších částech uvažuje autorka o docházce do školní družiny, uvádí příklad individuálního vzdělávacího plánu a tři příběhy z praxe, které jsou pečlivě vybrány tak, aby si člověk dokázal představit, jak mohou být děti s nadáním od sebe navzájem naprosto odlišné co se týče vzdělávacích a dalších potřeb. Škoda jen, že kazuistik není více nebo nejsou podrobnější.

Kniha je uzavřena drobnou kapitolkou o didaktických základech aktivního učení, která je velice stručným náhledem do teorie, na jejímž základě je kniha postavena.

Věřím, že knihu ocení pedagogičtí pracovníci, kteří hledají náměty a inspiraci pro to, jak oživit výuku a jak si poradit s nadanými dětmi v běžné i speciální třídě. Naopak od knihy nečekejte hlubší vhled do teorie aktivního učení či psychologických specifik takových dětí.