Archiv štítku: rozvoj

Vědění pro nejisté časy: Průvodce věkem úzkosti

Titul nese podnázev “průvodce věkem úzkosti”. Kdybych si nepřečetla, že první vydání vyšlo už v roce 1951, asi by mě nenapadlo, že kniha není reakcí na současnou dobu, nýbrž na dobu před sedmdesáti lety. Její autor Alan Watts žil v letech 1915 – 1973 a byl duchovním učitelem, který přinášel myšlenky východních filosofických proudů na Západ.

V této knize se zamýšlí nad naší potřebou jistoty a stability, která vychází z toho, že se vše kolem nás neustále proměňuje. Watts říká, že pevné body, o které se můžeme opřít, si budujeme ve formě víry nebo vědy v naivní snaze vytvořit z reality něco pevného, stabilního a neměnného. Jenže tento způsob vyrovnání se s nejistotou je podle autora jen cestou do dalšího trápení.

A tak nabízí cestu jinou. Místo snahy vybudovat si životní jistoty, které vlastně neexistují, se můžeme naučit žít s nejistotou. Tu lze přijmout a dokonce ji i vítat. “Můžeme se naprosto vzdát veškerých snah věřit a začít brát život opravdu takový, jaký je. Takový výchozí bod nám otevírá cestu životem, na které se nemusíme opírat o mýtus, ale ani nám nehrozí pád do hlubin zoufalství. Tak upřímná cesta však vyžaduje úplný obrat našich všedních zaběhlých vzorců myšlení a vnímání.”

Alan Watts prezentuje myšlenky, o kterých se možná nedá říct, že jsou nové, zajímáte-li se o filosofii Východu. V určitém smyslu mi připomínají i postmoderní myšlení, které také hovoří o tom, že neexistuje objektivní realita a které tak boří společností vybudované “jistoty” skrze tvrzení, že nic není univerzálně platné.

Nicméně způsob, jakým své postřehy autor představuje, je pro mě jedinečný. Byl skvělým pozorovatelem, který dokázal názorně uchopit a pojmenovat věci, a chystá tak mnohému čtenáři spoustu aha-momentů. Nicméně jak asi víte, jednou věcí je něco logicky chápat, druhou věcí je to žít. A tak se pro vás může tahle kniha stát jakýmsi intelektuálním cvičením, nebo vás může dovést k jinému způsobu prožívání a pohledu na život…je to na vás. Alespoň do jisté míry. Pro mě, a myslím, že pro mnoho lidí, bude kniha takovým hlavolamem, a nepřestaneme se sami sebe ptát, jak to autor vlastně myslel, a jestli jsme to skutečně pochopili… nojo, ale to je vlastně možná ta nejistota, se kterou musíme žít. 🙂

Co říct závěrem? Zaujme-li vás tato kniha či autor, pak je možné nalézt některé překlady jeho děl zde (http://www.makon.cz/dilo.html). Zároveň stojí za povšimnutí nakladatelství Alferia (https://www.alferia.cz/), které je značkou Nakladatelského domu Grada, a které vydává mnoho knih spojených s východní filosofií, seberozvojem, zdravým životním stylem.

Chyba není konec světa

Udělal/a jsi někdy nějakou chybu? Vsadím se, že ano, každý občas chyby dělá, ať chce nebo ne. Dospělí se s tím většinou zvládnou velmi brzy poprat a chybu hodit za hlavu, nebo ji jednoduše napravit. Pro malé dítě to ale může být jiné, mnohem těžší. A přesně proto je tu kniha Chyba není konec světa od autorů Kimberly F. Taylorové a Erica Brauna.

Kimberly F. Taylorová je autorkou velkého množství populárně-naučných knih pro děti, které se zaměřují na důležitá témata, na něž mohou děti během svého vývoje narazit, jsou to např. šikana, rodinné problémy, potíže s přáteli; ale také děti učí, jak zacházet s penězi, jak řešit konflikty nebo právě, jak přijímat a napravovat chyby.

Eric Braun je taktéž autorem mnoha populárně-naučných knih pro děti a mládež, mezi témata, kterými se zabývá, patří např. sport, finanční gramotnost nebo přežití v divočině. Oba autoři i jejich knihy jsou známí především v USA, u nás jim vychází první kniha.

Kniha Chyba není konec světa je rozdělená do 7 kapitol. Již v úvodu autoři zdůrazňují, že dělat chyby je nutné, díky chybám se člověk učí a roste. Když si dítě knihu přečte, neznamená to, že chyby přestane dělat, ale mělo by se naučit, jak se ke svým chybám přiznat a jak je napravit, popřípadě se z nich poučit.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

V první kapitole se dítě dozvídá, jaké všechny pocity on i ostatní mohou cítit poté, co chybu udělají, ale nejen to, zjistí, že pocity mohou být dále provázeny různými negativními myšlenkami a mohou se projevit i na těle (zvednutí žaludku, třesení, pocení…). Na názorných příkladech jsou chyby rozděleny do dvou kategorií – na chyby bezděčné (které vznikají omylem, nedopatřením) a záměrné (např. lhaní, vyhýbání se odpovědnosti). Jsou zde vysvětlené také důvody, proč lidé vlastně záměrně chybují nebo lžou, co jim to může přinést dobrého. Další kapitoly jsou zaměřené na přiznání se ke svým chybám a na jejich napravování. Dítěti jsou na krátkých příbězích ukazovány možné formulace, způsoby omluvy a možnosti řešení různých chyb.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Jedna kapitolka je věnována pojmu perfekcionismus, který s chybami nesporně souvisí. Nedělat chyby a být vždy úspěšný a dokonalý je sice moc pěkná představa, ale co vše může stát za tím? Perfekcionismus může připravit o schopnost bavit se, radovat se ze samotné činnosti, a ne jen z jejího výsledku nebo ohodnocení, může dítě nutit stanovovat si nízké cíle, aby předcházelo selhání. Může zvýšit pocit vlastní neschopnosti a zintenzivnit sebekritiku. Tipy a rady, jak nebýt perfekcionistou a umět si dovolit udělat pár chyb, dítě v knize najde.

Celá kniha je krásně barevná, obrázky jsou velmi pěkné a vtipné, objevuje se zde i několik jednoduchých testů, které si může dítě udělat. Textu není mnoho, je srozumitelný, pro děti lehce pochopitelný. Kniha je vhodná pro všechny děti školního věku, které občas tápou, jak své chyby mohou napravit, donekonečna si je vyčítají nebo se dokonce bojí jakoukoliv chybu udělat.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Autoři nezapomínají ani na rodiče a učitele, kterým na konci knihy věnují dvoustranu s radami, jak k chybám svých dětí a žáků přistupovat a jak jim být v takových chvílích vzorem a pevnou oporou. Nechybí ani tipy na další knížky, které mohou být dětem užitečné při řešení dalších nesnází.

Ájurvéda: Život v rovnováze

Když si vyhledáte heslo ájurvéda v naší studnici moudrosti (Wikipedii), zjistíte, že překladem ze sanskrtu dostanete výraz vědění o životě. Pokud se podíváte na obsah knihy, dozvíte se, že se jedná o staré (více než 5 000 let) indické učení, formu medicíny i prevence.

Tento článek vznikl z pera (respektive klávesnice) člověka vychovaného ve světě, kde převažuje přístup takzvané západní medicíny, a který měl jen velmi vzdálené povědomí o bylinkářství, józe, masážích a dalších odvětvích ájurvédy. Je proto napsaný v duchu seznámení – lidského setkání s dalším pohledem na svět a způsob života.

Vy, milí čtenáři, kteří máte blíže k ájurvédským mistrům, a v této tématice jste již jako doma, si budete muset v tuto chvíli vystačit s mým postřehem, že kniha je velmi obsáhlá, a najdete v ní tedy i ty informace, které jste možná ani původně nezamýšleli hledat, napsaná uznávanou odbornicí v této oblasti a stojí za přečtení. Ale pěkně popořádku…

Jedná se o první díl Ájurvédy: Život v rovnováze, který vás na více jak tři sta stranách provede ájurvédskou výživou a tělesnými typy. Grada pak připravuje vydání pokračování, ve kterém budou recepty. Osobně mě zaujal milý přístup knihy, který se nestaví do omnipotentní a neomylné role – hned na úvod vymezuje, že se jedná o jakýsi „informační návod“. Text má popisovat a doplňovat profesionální lékařskou péči pomocí různých technik a přístupů. Rozumím tomu tak, že nás publikace vybízí k vlastní zodpovědnosti, selskému rozumu, i umění vhodného hledání a vybírání informací, což mi přijde sympatické a potřebné.

Za sebe mohu říci, že bývám citlivá na neověřené informace a ostýchám se čehokoli, co má punc jakéhosi ezoterična. Pro čtenáře, kteří mají podobné nastavení, by snad mohla být tato četba místy poněkud komplikovaná. Mně osobně se čtou lépe taková díla, kde se uvádějí spíše validovaná fakta, umím si ale představit, že lidé, kteří nad knihami rádi polemizují, filozofují, a jsou otevřeni výrokům začínajícím: „Věřím, že…“ přičemž následuje subjektivní názor autora, mohou být spokojení.

Odrazují mě texty, ve kterých se na prvních stranách vyskytne úsloví „kosmická inteligence“ atp., říkám to ale s pokorou a vědomím toho, že každý máme jiné nastavení a někomu může být jazyk knihy sympatický a bude s ním umět pracovat. Patřím spíše k lidem, kteří si výklady znamení zvěrokruhu vysvětlují Forerovým efektem, a snad i proto mi kniha nebyla příliš blízká. Každopádně vnímám, že řada osob v tom jistě bude umět číst a vytáhnout si informace, které potřebují.

Česká verze publikace vyšla za dob koronavirové pandemie. V takové době bychom měli o sebe a druhé pečovat snad ještě pozorněji než obvykle. Je-li vám tedy blízké učení véd, smýšlení východních náboženství,… bude vám kniha nejspíše přínosným průvodcem. Chcete-li se dozvědět o své sexualitě, kariéře, somatotypu a jiných oblastech skrze indické učení, a jste zvyklí v tomto duchu uvažovat, vybrali jste si ty pravé stránky. Nejste-li, může se jednat o dobrý zdroj, kde začít. Pokud se totiž chceme k něčemu vyjádřit, ať už v pozitivním, či negativním duchu, měli bychom to předně znát.

Vedle nul je jednička velké číslo: Matematické triky pro každý den

O tom, že matematika není příliš oblíbeným předmětem, svědčí stav studentů na vysoké škole, kteří se ji věnují. Dalším určujícím indikátorem by mohla být rovněž úspěšnost při skládání maturitní zkoušky. Většina lidí se shodne na tom, že matematika se stává komplikovaná už tehdy, kdy se krom čísel začnou využívat písmena a různé funkce. Další, na čem se většina shodne, je i fakt, že je to příliš abstraktní obor, pod kterým si nelze nic moc představit (ostatně k čemu mi budou logaritmy, integrály atd.?). Stejně jako v každém předmětu hraje i ve výuce matematiky svoji úlohu učitel, který žákovi/studentovi má nabídnout předmět v co nejvíce zajímavém světle, aby ho navnadil do dalšího prozkoumávání a přitom ho „neotrávil“. Potenciál pro nabuzení žáků a studentů má právě kniha Vedle nul je jednička velké číslo.

Autorem knihy je Holger Dambeck, který je pravidelným přispěvatelem do novin Der Spigel; zde má svoji rubriku – matematické sloupky. Vystudoval fyziku a je nositelem ceny Německé matematické společnosti. Již v předešlých letech mu vyšla kniha Přijdou tři logici do baru. Dambeck je v knize uvolněný, i díky českému překladu od Anny Chejnovské, lidský a dobře srozumitelný, což ocení i tací, kterým matematika příliš nepřirostla k srdci.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Každá kapitola začíná působivým příkladem z obyčejného života, který je postupně identifikován a rozklíčován jako matematický rébus. Srozumitelně je vysvětlen postup, jak dojít k řešení, což považuji za velké plus. Dalším faktem je, že uprostřed kapitoly jsou příklady určené k procvičení a o řádek níže rovnou výsledky. K většímu porozumění látky slouží kontrolní příklady na konci kapitoly, které mají svůj rozbor na konci knihy. Geometrické úlohy jsou doplněné grafickým znázorněním a popisem postupu práce.

Celá kniha je o matematice, kterou vám učitel ve škole příliš nezmiňuje. Neboť fígl, jak rychle násobit 11, 12 apod. bez použití kalkulačky, se v dnešní uspěchané době nenosí. Po chvíli procvičování je výsledek výpočtu znám rychleji než samotné zadání do přístroje.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Další zajímavou částí jsou i kouzelnické triky s kartami, které se zdají daleko zábavnější než nějaká kombinatorika a pravděpodobnost – a přitom jde o to samé, akorát jde o aplikaci do reálného světa.

Jestli je něco, co by pomohlo navnadit studenty, jak lépe a s chutí porozumět matematice, tak je to právě kniha Vedle nul je jednička velké číslo. Srozumitelně a lidsky podaná poněkud komplikovaná a leckdy nepříliš jasně probraná témata z oboru. Ačkoliv její uplatnění nenaleznou pouze učitelé matematiky, ale i vedoucí na táborech a v různých zájmových kroužcích, neboť v sobě obsahuje snadný trik, jak probudit chtíč po porozumění a pochopení všedního života.

100 nejlepších her z celého světa pro interkulturní učení

Zahrát si na sto různých her a při tom se stát lepším světoobčanem? Ano – díky nové knize Wilmy Osuji. Cílem knihy je učit děti a kohokoliv, kdo si rád hraje, jak jednat s lidmi s odlišnou kulturou.

Autorka předkládá způsob, jak k tomuto cíli dojít, a to díky pestré nabídce her pro různě staré děti, které nabízejí prožitky, chování i vnímání lidí různých kultur, které podporují empatii a důvěru, a které skýtají možnost naučit se slova v cizích řečech.

Kniha obsahuje 100 her rozdělených do 10 částí (kapitol) vždy po 10 hrách podle schopnosti či kvality, jež dané hry u dětí rozvíjí (př. zvídavost, cizí řeči, kulturní podobnosti a odlišnosti, empatie, důvěra a pocit sounáležitosti…) anebo dle oblasti a země původu her (Evropa, Blízký a Střední východ, Asie a Austrálie, Afrika a Amerika).

Ocení ji zejména lidé pracující s kolektivy – například ve třídách, vrstevnických skupinách, či volnočasových centrech. Myslím, že motivací k užití her z této knihy bude primárně multikulturní skupina dětí, nicméně věřím, že se v rámci obohacení a probuzení vnímavosti a zvědavosti o jiných kulturách dá kniha použít i ve skupině homogenní.

Mou národní pýchu potěšila přítomnost hry z České republiky, a to „opičí dráha naslepo“. Nutno podotknout, že můžeme být hrdí právem, neb mnoho větších zemí své herní zastoupení nemělo. Autorka pochází z Německa, přesto je rozložení her ze všech částí světa rovnoměrné. Mnoho her uvedených u jiných zemí známe i v naší domovině, například dánskou hru „Rybářko, jak přejdu přes moře?,“ kterou hrajeme u nás v jednodušší formě jako „Rybičky, rybičky, rybáři jedou; a polské hry „Buchy, buchy, brambory,“ a „Baba Jaga“, které u nás známe jako „Meleme, meleme kávu“ a „Cukr, káva, limonáda,…“

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Mně osobně nejvíce zaujaly hry „Porashippa“ z Finska – hra na honěnou odehrávající se na schodech, kdy bezpečný „domeček“ představují oba konce schodiště a stejný schod, na němž stojí ten, který chytá.

Díky knize jsem si připomněla legračně znějící hru, kterou jsem poznala při svém studijním pobytu v Nizozemsku a to hru „Spijkerpoepen“. Autorka zamlčela doslovný překlad této hry – „defekace hřebíku“ 😊 Každý hráč dostane provázek kolem boků dosahující pod hýždě, na něž se připevní hřebík; a prázdnou lahev bez uzávěru. Úkolem je se co nejrychleji trefit hřebíkem do lahve.

Při čtení jsem si kladla otázku, jakými způsoby autorka vybrané hry vyhledávala a podle čeho u her s označenou zemí původu určovala, že jde o hru vskutku prapůvodně vymyšlenou pouze a jen v dané zemi. Tyto informace jsem v knize nenalezla. Také jsem neporozuměla účelu kapitoly her s názvem „hry z různých zemí“, které by mohly být zařazeny do pozdějších kapitol přímo podle daných kontinentů a oblastí. Jediný důvod, který mě napadl, byl ten, že by se narušilo pravidelné rozložení 10 her v 10 kapitolách.

Ačkoliv jsou některé hry určené pro velmi malé děti (od 18 měsíců) a zbylé pro děti starší, představuji si, že i dospělí by si některé jistě rádi zahráli. Tím by rozpohybovali svá přesezená těla a uspokojili svou potřebu soutěžit (a vyhrávat) anebo by mírumilovně rozvíjeli spolupráci při hrách, kde není poraženého. Zkusme to.

Revoluce jednoho stébla slámy

Hledat jehlu v kupce sena, je možný název knihy japonského zemědělce, ale i spisovatele Masanobu Fukuoky. Ve své knize se zaobírá pěstováním plodin v Japonsku. Mohlo by tedy být zřejmé, že je určená zejména pro zemědělce, což je chyba lávky, neboť každý (např. matematik, technik, aj.) si v ní něco najde a i z ní odnese. Dá se říct, že je to současně zamyšlení nad společností a opětovný návrat ke kořenům. Autor prezentuje metodu pěstování plodin, které sám říká nicnedělání. Dokazuje to svými výnosy, které jsou stejně vysoké jako u tradičního pěstitele plodin. Rozdíl je pouze v tom, že Fukuoka nevyužívá žádnou chemii a většinu nechává na přírodě.

Středoevropanovi se to může jevit jako sci-fi, neboť myšlenka, že získá plody, aniž by zoral pole, či jiným způsobem opracoval, je naprosto nepředstavitelná. Nicméně idea návratu ke kořenům a pěstování plodin bez použití herbicidů a jiných chemikálií je v současné společnosti velmi populární a čím dál více lidí se snaží na ekologickou metodu přejít. O to víc zarážející je, že první vydání knihy vyšlo již v sedmdesátých letech minulého století, ale českého překladu se kniha dočkala až nyní.

Masanobu Fukuoka, který se dožil 95 let, byl japonský zemědělec, filosof a propagátor přírodního farmaření. Vystudoval patologii rostlin a pracoval jako inspektor zemědělských produktů. Po nějaké době se rozhodl vrátit do rodné vsi a tam si vyzkoušet metodu přírodního hospodaření, která je založená na pěti principech: nehnojení, neorání, neužívání pesticidů a herbicidů, nepletí a neořezávání.

Zdroj: Nakladatelství Grada

Zdroj: Nakladatelství Grada

Ač je to kniha o zemědělství, je i tak prošpikována filosofickými myšlenkami, podpořenými zen-buddhismem a taoismem. Líbí se mi kompaktní vydání knihy, které se vyjde do kapsy a v neposlední řadě i to, že byl užit recyklovaný papír, který celku dodává punc opravdové ekologické revoluce. Čtenář má k dispozici důkaz, že to bez chemie opravdu jde, neboť jeden pán v Japonsku to zkusil a dokázal, že to funguje.

Masanobu Fukuoka napsal neuvěřitelně zajímavou a poměrně čtivou knihu o tom, jakým způsobem se dají pěstovat plodiny a zároveň, jak obohatit lidskou mysl. Každý, kdo tuto knihu přečte, bude mít jistě nutkání si jí přečíst znovu, neboť napodruhé nevkročí do stejné řeky, ale objeví v textu zase něco nového, pro sebe zajímavého.

Knihu rovněž objevil i Jaroslav Dušek, který v rámci svých besed představil jednu kapitolu knihy Revoluce jednoho stébla slámy.

44 aktivit pro děti s ADHD: Podpora sebedůvěry, sociálních dovedností a sebekontroly

Kniha aktivit pro děti s ADHD představuje nabídku praktických činností, které mohou být nápomocné při zvládání impulzivních projevů a podporovat zlepšování koncentrace pozornosti. Cvičení dále mohou dítěti pomoci na cestě ke kladnému a stabilnímu sebepojetí a být průvodcem v navazování vztahů s ostatními vrstevníky.

Kniha je výčtem základních hravých cvičení, které jsou strukturované do čtyř hlavních oblastí, do kterých symptomy ADHD mohou zasahovat.

První z oblastí se týká práce se sebekontrolou, na tuto kapitolu navazují cvičení zaměřená na zvládání nároků školního prostředí. Druhá část knihy se zabývá problematikou navazování vztahů s vrstevníky, na kterou navazuje kapitola o vlastním kladném sebepojetí a základní tipy, které mohou napomoci lepšímu pocitu o sobě samém.

Jednotlivé kapitoly jsou uvedeny informací, v čem dítěti může cvičení pomoci, následuje ilustrativní příběh a poté je uvedeno samotné zadání úkolu. Cvičení obsahuje většinou krátké zamyšlení nad vybraným problémem, se kterými se děti s ADHD mohou setkávat a úkol, který má dítě splnit – úkoly se od sebe liší, většinou jsou interaktivní (obsahují například obrázky, vystřihovánky, nápomocné tabulky), mohou zahrnovat i spolupráci rodičů, kteří by měli být dítěti laskavým průvodcem a oporou při procházení úkolů. Starší děti se v úkolech budou umět samy orientovat, u mladších mohou nápady z knihy využít rodiče a hravou formou je předat dítěti.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

V úvodu každého cvičení kniha postihuje jednoduchou formou podstatu problému, se kterým se dítě, případně jeho rodiče mohou setkávat. Vytváří tak konkrétní obraz toho, co se v dětech s diagnostikovaným ADHD může odehrávat, co řeší, v čem potřebují podporu, ale především, co může dítě samo udělat pro to, aby se mu dařilo lépe vyrovnávat se s požadavky okolního prostředí.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Knihu ocení především rodiče dětí s ADHD, ale i samotné děti, může se také stát oporou probíhající terapie pro psychoterapeuty. Psaná cvičení mohou využít i učitelé či odborní asistenti ve škole, kteří mají ve škole žáka s touto problematikou.

Pořádek v pokoji, pokoj v duši: Udělejte si místo pro štěstí

Malá, milá a příjemná – to byly moje první pocity po přečtení této knížky. Stejně jako mnoho jiných lidí nyní i já jedu na vlně reorganizace vlastního života, kterou podpořila i současná pandemie koronaviru. Člověk si díky této koronavirové krizi uvědomil hodně věcí o způsobu svého života a uspořádání priorit. Tato knížka mi pomohla uvědomit si, jak to mám se svým majetkem v životě a jak k němu přistupovat, aby mi byl spíše k užitku.

Autorka knihy Gretchen Rubin se dlouhodobě věnuje tématům štěstí, zvyků a lidské povahy. Původně vystudovala práva na Yale University a mám podezření, že její analytický a lehce direktivní styl se vloudil i do této knihy, což, řekněme si narovinu, není na škodu, když se máte zbavovat věcí.

Na úvod knihy autorka vysvětluje, proč se vůbec vrhat do vnějšího ne/pořádku a troufám si tvrdit, že v uvedených 9 bodech mě docela přesvědčila. Autorka je věcná, srozumitelná a nezatěžuje zbytečnou bio-ezo-tero omáčkou okolo.

Když už jsem si říkala, že důvod mám, zajímá mě, jak mě autorka „naučí“ to realizovat.

Zdroj: Autorka recenze

Zdroj: Autorka recenze

ROZHODNUTÍ – v této části knihy nám autorka dává návod, jak se rozhodnout, co si nechat a co poslat dál. Autorka vám zde určitě nebude říkat, že ty obrázky z první třídy máte vyhodit, ale i tak může tento proces rozhodování trochu bolet. Bolí to spíš v tom, že člověku dojde, kolik věcí má nahromaděných, které nepotřebuje a jak je těžké se jich zbavit. A jedna rada ve mně zvlášť hluboce rezonovala: „Nikdy ničemu nedávejte nálepku „Různé“!“ Protože toho se už nikdy nezbavíte.

TVORBA ŘÁDU – když jste překonali sebe samu a učinili jste vážná životní rozhodnutí související s minimalizováním svého movitého majetku, zde se vám dostane rad, jak organizovat, upravovat a opravovat svoje místo tak, abyste zase nesklouzli k hromadění nepořádku.

POZNÁVÁME SEBE – a je to tady. Zde přecházíme od věcí kolem nás, kterých jsme se úspěšně zbavili a naučili se je nehromadit, a dostáváme se k tomu nejtěžšímu, co ve vesmíru existuje – my sami. Nejhorší na této kapitole je to, jak má autorka ve všem pravdu…

TVORBA UŽITEČNÝCH ZVYKŮ – pokud jste přežili úklid baráku i úklid sebe, teď už nás čeká jednoduchá práce. Nebo ne? Pokud úkol, který se dá udělat za méně než jednu minutu, uděláte bezodkladně, máte vyhráno s prvním užitečným zvykem. A pokud se naučíte věci nepokládat, ale odkládat na své místo, dostáváte medaili.

Zdroj: Autorka recenze

Zdroj: Autorka recenze

DODÁNÍ KRÁSY – pokud jste přežili úklid baráku, sebe a naučili jste se novým užitečným zvykům, tak tady je pro vás odměna. Celá kniha je moc příjemně graficky zpracována, takže sama o sobě poskytuje kreativní půdu pro vymýšlení nových nápadů, jak si svět kolem sebe zkrášlit.

Sečteno, podtrženo, vyhozeno, uklizeno, vymalováno, všichni, kdo si chcete zapřemýšlet nad pořádkem ve svém životě, abyste dosáhli vnitřního klidu, tahle kniha vám ukáže cestu.

Posilování mentální kondice: 365x jinak, ale stále stejně

Víte, co je to fleret, kotul, nebo poto? Pokud nemáte nejmenší tušení, může se vám stát, že některé z úkolů bude nemožné splnit.

Kniha „Posilování mentální kondice: 365 úkolů na celý rok“ obsahuje, jak již název prozrazuje, 365 různých cvičení – přes různé přesmyčky, doplňovačky a spojovačky až po cvičení soustředěná na produkci slov a logické hádanky. Autorka uvádí, že jednotlivé typy úkolů trénují verbální plynulost a kreativitu, asociační pohotovost, kombinační schopnosti, pozornost a koncentraci. Úkoly však zároveň testují i slovní zásobu a dlouhodobou paměť – tedy vaši schopnost si zapamatovat i bizarní druhy zvířat a rostlin, ale i názvy různých českých měst i malých obcí, či hor, kde jste pravděpodobně nikdy nebyli.

Zdroj: Autorka recenze

Zdroj: Autorka recenze

Tato kniha zabaví každého, kde rád trápí své mozkové závity, avšak vyžaduje i určitou disciplínu – pokud nedodržíte předepsaný trend „jedno cvičení na jeden den“ může se vám stát, že narazíte. V knize se totiž můžete setkat s tím, že u různých typů úkolu se řešení v krátkém sledu za sebou opakují. Úkoly z tohoto důvodu působí tak, že jsou pouze náhodně poskládané bez většího promyšlení dané posloupnosti a nelze v nich ani sledovat, že by se jejich obtížnost navyšovala.

Zdroj: Autorka recenze

Zdroj: Autorka recenze

Analyticky zaměřený čtenář může být zklamaný, jelikož kniha kromě výše uvedených cvičení a klíče s jejich řešením neposkytuje žádné další informace. Není tedy možné, abyste si vyhodnotili, na jaké úrovni jsou například vaše kombinační schopnosti, natož abyste mohli sledovat, zdali se v této oblasti díky knize lepšíte.

Věřím však, že kniha je i tak vhodným zpestřením pro zaryté luštitele, které již omrzely obyčejné křížovky.

Štěstí … co pro ně můžeme udělat

Kde štěstí hledat? A kterou z těch mnoha knih v knihkupectví slibující jeho nalezení vybrat?

Tato kniha nabízí, lakonicky řečeno, návod na štěstí. Teď jste se možná, milí čtenáři, zhrozili. Takzvanými návody na štěstí knihkupectví přetékají, přičemž o kvalitě a realističnosti leckterých z nich lze pochybovat. Než se nicméně kvůli mé troufalé větě na začátku tohoto odstavce rozhodnete knihu ani neotevřít nebo ji zahodit, dovolte mi sdílet zásadní bod knihy určující její směřování a realističnost. Jde o odpověď na otázku: Co je štěstí?

Autor knihy, buddhistický mnich Thich Nhat Hanh předkládá západnímu člověku poměrně revoluční myšlenku o tom, kde štěstí hledat: V přítomném okamžiku, tady a teď.

Štěstí je to, že jsme naživu.

Jak snadné, že?

Opak je pravdou. V našem uspěchaném světě, podpoření vědomím stále se prodlužující průměrné délky života ruku v ruce se západní medicínou, jež nás přesvědčuje o tom, že dokáže vše vyléčit, si neuvědomujeme, že jednoho dne, možná dříve, než chceme, žít nebudeme. Zkuste se teď jednou vědomě nadechnout. A vydechnout. „Být naživu je zázrak. Už jen sedět, užívat si nádech a výdech, to je štěstí. Když se nadechujete a když vydechujete, víte, že jste naživu. A to si zaslouží oslavu.“

Tato dvousetstránková knížka velikosti běžné obálky je rozčleněna do 6 kapitol dle zaměření:

  1. Denní praxe
  2. Praktická cvičení během jídla
  3. Fyzická cvičení
  4. Vztahy a praxe v komunitě
  5. Rozšíření praxe
  6. Praktikování s dětmi

Každá kapitola obsahuje od tří do dvanácti cvičení a každé cvičení obsahuje vždy krátký úvod – o čem a proč to je – a takzvanou praxi – popis toho, jak konkrétně cvičení provádět.

Součástí a cílem každého cvičení a praxe je vždy plné přítomné vědomí toho, co děláme. Ať už jde o dech, chuť, vůni, obrazy, zpívání a poslouchání manter, … stále bychom se měli vracet k plnému vědomí. Od myšlenek, které nás zákonitě napadají, emocí, fyzických vjemů nebo všeho dohromady, stále, znovu a zas bychom se měli vracet do tady a teď. Protože, jak říká Buddha, plné vědomí je zdrojem radosti a štěstí.

Thich Nhat Hanh píše s lehkostí a samozřejmostí, kterou dokáže čtenáře (alespoň mě) přesvědčit – ano, dýchání je ta nepřirozenější věc pod sluncem. Nadto užívá nevšední příměry, které praxi velmi usnadňují: „Vědomé dýchání je jako když pijete sklenici studené vody.“ Mně osobně pomohla tato metafora „dotknout se“ nedotknutelného vzduchu a snáze vnímat jeho objem i teplotu při nádechu i výdechu.

Vedle upřímného ocenění knihy chci sdílet i pár výtek. Cvičení Plně vědomý pohyb obsahuje jako jediná podkapitola knihy kresby – návody na pohybová cvičení. Tyto kresby, ke každému cvičeni dvě až tři, se nacházejí vždy po textovém popisu cvičení. Preferovala bych je nad textem (nejdřív obrázek a k nim adekvátní popis), anebo udělat mezery po každém cvičení. Takto mě na první pohled mátlo, co k čemu patří. U devátého cvičení, v němž máte kroužit nohou tak a poté onak, bych kreseb potřebovala víc a nebo pochopitelnější zadání v textu.

Další věcí je plynutí textu. Tím, že jde o knihu návodů a mnoha krátkých cvičení, mi čtení neplynulo tak přirozeně a příjemně jako čtení jiného autorova díla Bez bahna lotos nevykvete. Nicméně, toť vše, co se výtek týče.

Kniha Štěstí obsahuje tolik moudra, napsaného srozumitelně a pochopitelně, že bych nejraději opsala takřka celé kapitoly, abych je s vámi sdílela. Vyberu nicméně ty myšlenky, které mě zaujaly, potěšily či překvapily nejvíce. Může se stát, že takhle vytržené z kontextu pozbydou část své síly a hloubky a čtenář nad nimi mávne rukou, ale vězte, že číst je v jedné knížce jednu za druhou je nevšední a obohacující zážitek.

Péče o hněv a další silné emoce – kapitola Vztahy a praxe v komunitě (s. 123). „Vždy když se objeví bouře, víme, že je třeba se vrátit domů a zavřít všechna okna a dveře, abychom tak předešli tomu, že se do domu dostane déšť a vítr a poničí ho. Silná emoce se podobá bouřce. Může způsobit hodně škody. Musíme objevit způsob, jak sami sebe chránit, jak vytvářet bezpečné prostředí a jak bouři přečkat.

Cítíte-li hněv, nejlepší je zdržet se reakce – nic neříkat, nic nedělat. …

Zlobit se jeden na druhého v nejzazší realitě? Vždyť stačí jen zavřít oči a vhlédnout do budoucnosti. Kde budeš za sto let od dnešního dne a kde asi tak budu já?

Netrpíte proto, že by věci byly pomíjivé. Trpíte proto, že věci jsou pomíjivé a vy nevíte, že jsou pomíjivé. … Nestěžujte si na pomíjivost. Kdyby věci nebyly pomíjivé, jak by se kukuřičné zrnko mohlo proměnit v rostlinu?“

Pomerančová meditace – kapitola Cvičení s dětmi (s. 199). „Jsou lidé, kteří sice jedí pomeranč, ale skutečně ho nejedí. Jí svůj smutek, strach, zlost, minulost nebo budoucnost. … Pokud tu nebude [dítě] plně přítomné, ani pomeranč tu nebude.“

Abych vás, milí čtenáři, už dále nezdržovala a navíc snad trochu nalákala k sáhnutí po knize, napíšu jen názvy mých dalších oblíbených kapitol: Vědomé dýchání (s. 18), Mírová smlouva (s. 112), Systém druhého těla (s. 116), Meditace objetím (s. 118), Odzbrojení jedné ze stran (s. 159), a má snad nejoblíbenější praktika (kterou jsem dosud nerealizovala) Líný den (s. 142).

Vdechuji, usmívám se. Vydechuji, všechno pouštím.“

Uzdravte svou duši: Cesta k vnitřní svobodě a zdravým vztahům

Pocity roztříštěnosti, neúplnosti, odcizení, lhostejný postoj k vlastnímu životu, strach učinit rozhodnutí, pocity prohry a bezmoci, nízké sebevědomí, potíže se sebeovládáním, tendence vracet se do minulosti a touha ji měnit… to mohou být, podle české psycholožky Marty Helingerové, příznaky toho, že trpíte ztrátou některých částí své duše a je třeba ji léčit.

Říkáte si, ‚jak jsem mohl/a ztratit část své duše a nevšimnout si toho‘? Dle autorky dochází ke ztrátám především v raném dětství, v té chvíli ale nejsme schopni s tím pracovat, projeví se to až později v dospělosti, kdy mnoho lidí vyhledá terapeuta a chce pomoct s nedávným bolestným zážitkem. Často jde ale o starý konflikt a nyní se jen opakuje v jiném scénáři. O část své duše můžeme přijít při jakékoliv formě sexuálního, emocionálního nebo mentálního zneužití, při dlouhotrvajícím smutku, v závislých a destruktivních vztazích, při šokující události, při podléhání závislosti, při šikaně či jiných urážkách a znehodnocování naší osoby.

Zdroj: Nakladatelství Grada

Zdroj: Nakladatelství Grada

Autorka nás v osmi kapitolách tenké knihy provází na cestě k uzdravení naší duše. Zdůrazňuje, že je důležité vypravit se do dětství a pochopit, jakým způsobem utvářela naši osobnost naše původní rodina. Právě v ní vidí příčinu většiny potíží, kterým čelíme v dospělosti. Zaměřuje se na témata jako je sebevědomí, citová závislost, vysvětluje rozdíl mezi destruktivními a zdravými vztahy.

Na konkrétních příkladech ukazuje, jakým chováním si můžeme ze zdravých vztahů vytvořit ty destruktivní, ale nabízí také kroky, jak vztahy uzdravit, jak se chovat, abychom se ve vztazích cítili dobře a nezůstávali v těch, které nám nejsou ničím prospěšně, nebo ještě hůř – které nás nějakým způsobem ničí. Upozorňuje na úskalí, která nás mohou potkat na cestě poznávání sebe sama, řadí mezi ně v první řadě závislosti, partnera – manipulátora, ale také sekty, se kterými se člověk může setkat při hledání různých sebepoznávacích kurzů. Vyzdvihuje pozitiva krize, která nás může motivovat ke změně a růstu.

Zdroj: Nakladatelství Grada

Zdroj: Nakladatelství Grada

Zdůrazňuje, jak důležité je mít pořádek uvnitř sebe, ale také kolem nás v prostředí, ve kterém se pohybujeme. Zde čerpá především z velmi uznávané knihy Zázračný úklid od Marie Kondo.

V poslední kapitole nás učí pracovat s našimi vizemi a cíli, stanovování a naplňování cílů nám dává smysl života jak v nelehkých situacích, tak i ve chvílích, kdy se sice cítíme být úspěšní, ale můžeme pociťovat jistou nenaplněnost. Dle autorky je dobré mít cíl, který dává našemu životu směr. Říká, že „jakmile si ujasníme svoji vizi nebo cíle, okamžitě to ovlivní naše chování i činy. Těžiště každodenního snažení se posune jinam. Náš život dostane nový směr, který k nám přitáhne nové lidi, myšlenky i formy energie.“

Často nám v posunu brání navyklé vzorce myšlení, stereotypy, různé psychické bloky, ale také uzamčené třinácté komnaty, ke kterým se nechceme vracet, ale v případě uzdravování duše se jim nesmíme vyhnout.

A co vy? Máte nějakou svoji třináctou komnatu s traumatem z minulosti? Pokud máte chuť ji otevřít a zpracovat, a troufáte si na to sami bez pomoci psychoterapeuta, zkuste si vzít do ruky právě tuto knihu, která vám s tím pomůže. Je psána srozumitelným jazykem, je velmi čtivá a protkaná motivačními citáty a množstvím úkolů, které nutí k zamyšlení a ke změně. Abychom mohli svou duši léčit, je třeba začít aktivně, nestačí pouze číst, důležité je rovnou začít na sobě pracovat a pro tu příležitost jsou úkoly uvedené v této knize skvělým začátkem.

Zbavte se stresu pomocí všímavosti: Program na 8 týdnů pro zvýšení zdraví a vitality

Všímavost, anglicky mindfulness, je schopnost zaměřit svou pozornost na současný okamžik, na to, co se děje právě tady a teď. V posledních letech se stává téma rozvíjení všímavosti velmi populárním jak mezi laickou veřejností, tak jako téma zkoumané odborníky napříč různými profesemi. Kniha Zbavte se stresu pomocí všímavosti je jednou z mnoha knih na toto téma, které v českém prostředí v posledních letech vyšly.

Autorky se v knize zaměřují na představení jednoho z předních programů v oblasti rozvoje všímavosti, MBSR – Mindfulness based stress reduction (na všímavosti založeném snižování stresu). Jedná se o osmitýdenní program, jehož cílem je pomocí různých technik trénujících schopnost všímavosti a reflexe vlastních prožitků dosahovat snížení vnímaného stresu.

V první části knihy nás autorky velmi srozumitelnou formou seznamují s konceptem všímavosti, programu MBSR a jeho souvislosti se stresem. Vysvětlují, v čem může být absolvování programu prospěšné a na jakém principu trénink všímavosti funguje. Již v úvodních kapitolách nás seznamují se základními cvičeními všímavosti, která jsou součástí programu a na jejich příkladě názorně objasňují, co lze od tréninku všímavosti očekávat.

Druhá část knihy pak popisuje průběh osmitýdenního programu MBSR dle jednotlivých lekcí tak, jak jdou v programu za sebou. V každé kapitole tak najdeme popis jedné lekce včetně cvičení, která jsou během ní praktikována, i příkladů zkušeností, o které se účastníci kurzu podělili s autorkami knihy. Tyto příklady jsou užitečným zdrojem typických myšlenek a zážitků osob, které se s tréninkem všímavosti setkávají prvně.

Ačkoliv si myslím, že kniha nemá potenciál nahradit osobní účast na kurzu všímavosti, jedná se o velmi dobrý zdroj informací pro všechny, které trénink všímavosti zajímá, chtěli by se o něm dozvědět více, nebo váhají, zda investovat čas a peníze do účasti v programu.

Užitečná může být i pro ty, kteří již zkušenosti s různými formami rozvoje všímavosti mají, ale chtěli by se blíže seznámit s programem MBSR a jeho specifiky. Věřím, že knihu ale ocení i ti, kdo již kurzem prošli a rádi by si osvěžili některé techniky, které v rámci programu vyzkoušeli. Kniha je velmi čtivá a dá se přečíst jedním dechem, ale větší užitek přinese, pokud se k ní čtenář bude všímavě vracet v průběhu delšího času.