Recenze

Co s odpadem? Encyklopedie pro předškoláky

Miluji knihy pro děti. Od chvíle, co se mi narodil první syn, trávím mnoho času v knihkupectvích prohlížením si dětských knih, které pomáhají malému čtenáři vyznat se v okolním složitém světě. A proto by ten, kdo mě zná, nebyl překvapen, že jsem se tetelila štěstím, když dorazila knížka Co s odpadem? Encyklopedie pro školáky autorky Gerdy Raidt.

Už první dojem byl naprosto famózní. Knížka rozměru A5 a uvnitř krásné tvrdé papíry s nádhernými ilustracemi, které jsou hlavní dominantou celé knihy. Textu je zde na první pohled možná méně, než by člověk u klasické encyklopedie očekával, obsahově se však autorce podařilo postihnout všechny hlavní oblasti spojené s problematikou odpadů kolem nás a možná ještě mnohem víc, než bych si prvotně mohla myslet.

Čtenář nalezne v knize informace o tom, co vše je odpad, jaké druhy odpadu existují a jak lze s různými druhy odpadů nakládat, tedy nikoho nepřekvapí popis postupů recyklace (věděli jste, že papír lze recyklovat 5–7krát?!), autorka však poskytuje i možná zamyšlení, kupříkladu: Jakým způsobem máme dát vědět budoucím generacím, že na některých místech skladujeme jaderný odpad, který je životu nebezpečný? Odpady jsou všude kolem nás. Posíláme je do vesmíru ve formě zbytků satelitů a vyhořelých raket, které víří jako vesmírný šrot kolem planety. Na Marsu ještě nebyl fyzicky člověk, ale už tam dokázal nahromadit tuny odpadu např. v podobě již nefunkčních robotů. Odpadky se nachází ale i v oceánech okolo nás, kde se tvoří dokonce celé plující ostrovy z plastů. Musím upřímně podotknout, že mi bylo místy z knihy hodně úzko a smutno.

Zdroj Portál

Autorka však nabízí dětem celou řadu možností a východisek, jak vědomě zminimalizovat množství odpadu, které produkuje ono samo i jeho rodina. Nabádá tak k jednoduchým řešením jako například nošení si vlastních svačinových boxů a lahví na pití nebo pití vody z kohoutku namísto nákupu plastových lahví. V jednom odstavci dokonce autorka nabádá, abychom zboží, které je v obchodem baleno do nepřiměřeně velikých či zcela zbytečným obalů, po zaplacení na místě zkrátka vybalili a likvidaci odpadu ponechali na samotném obchodníkovi. Myšlenka je taková, že čím více lidí by zanechalo obalový materiál na likvidaci obchodníkem, tím spíše by obchodník tlačil na dodavatele, aby pozměnil způsob balení zboží. Děti se tu ovšem dozví i informace o minimalistickém způsobu života (kupuj si jen věci, které opravdu potřebuješ nebo využiješ) i o možnostech darování věcí, které již nejsou třeba. Trochu jsem postrádala myšlenku swapování, která se mi moc zamlouvá, a sice to, co je pro mě „odpadem“ (ve smyslu věci, kterou již nepoužiji), může být pro jiného ještě stále velmi užitečná věc. V neposlední řadě je zde i možnost darování věcí dál.

Zdroj Portál

Autorka zmiňuje i mnohé jiné zajímavosti spojené s odpadem, a sice že i s odpadky lze nakládat jako s informačními jednotkami, tedy že se dnes díky nalezištím odpadků dávných předků dozvídáme mnoho zajímavých a podstatných informací o tom, jak naši předkové žili a hospodařící. (Nabízí se otázka: Co se dozví budoucí generace o nás samotných?)

Knížka se mi opravdu velmi líbila a myslím si, že nejen děti inspiruje k zamyšlení se nad tím, jakým způsobem žijeme a co po sobě na planetě zanecháváme. Pro mě začala být tato otázka aktuálnější ve chvíli, kdy se mi narodily děti. Posílilo to u mě pocit zodpovědnosti za to, v jakém stavu planetu přenecháváme budoucím generacím. Kéž tato kniha plní podobný účel u dětí a přivede je k zamyšlení se nad tím, jak chtějí, aby jednou vypadal jejich svět i k nápadům, co pro to mohou udělat dnes.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.