Archiv štítku: recenze

Když se introvertka vdá

Jak to vypadá a co se děje v manželství introvertky, která je také ilustrátorkou komiksů? Všelijaké situace, které v dlouhodobých partnerských svazcích zažívá, troufám si říct, mnoho z nás, nakreslila a popsala autorka Debbie Tung a vydala je v komiksové knize s všeříkajícím názvem: Když se introvertka vdá.

Někteří možná již znáte autorčinu prvotinu, Introvertka v hlučném světě. Nynější dílo na něj navazuje. Přítel Jason se stal manželem, z mladého páru je mladý manželský pár. Kniha čtenáře provází prvotním zvykáním si na tuto novou skutečnost (v restauraci: „Přejete si s paní stůl u okna?“ Debbie: „Paní? … Ale počkat? To jsem já!“), nikdy nekončící plány a cíle Debbie a Jasona, které po prvotním nadšení rychle či rychleji opustí („Zítra bychom měli vstát brzo a pořádně tady uklidit. Pak bychom měli jít do fitka a až do večera být superproduktivní … Hahahaha. Tyjo, to byl vážně dobrej fór!“), stěhování do společného, na hypotéku pořízeného domku (Debbie: „Já ten náš nový dům prostě miluju … Konečně se tu můžu spojit s přírodou.“ Jason: „Nefunguje Wi-fi.“ Debbie: „NEEEeeee! Jak tady přežijeme?“) a další výzvy, radosti i všelijaké situace v průběhu několika let.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Stejně jako v minulé knize je Jason vylíčen jako laskavý, pohodový, podporující a čaje pro Debbie dělající člověk, zároveň je vidět, že i autorka Debbie je milující a vděčná za Jasona i při pohledu na jeho spící obličej se slinou u pusy. 😊

Debbie si ze sebe i Jasona umí udělat legraci, a tak lze v knize najít několik vtipných pasáží. Mě nejvíce pobavilo setkání Debbie s kamarádkou. Kamarádka: „Myslím, že je důležité, abych si s partnerem mohla opravdu smysluplně promluvit. Takhle to máte vy s Jasonem, ne?“ Debbie: „Jo, to jo. Pořád spolu vedeme smysluplné řeči.“ Doma Jason a Debbie sedí na gauči. Jason: „Já jsem dneska tak nafouklej.

Taky mě rozesmála pro mě důvěrně známá Záhada termostatu. Debbie: “Brr, tady je zima. Zvednu trochu termostat.” Po chvíli Jason: „Tady je teda horko. Stáhnu trochu termostat.“ A tak v nekonečné smyčce.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Stejně jako Introvertka v hlučném světě je i tato kniha milá, vtipná a odpočinková, navíc s dosahem ukázat čtenáři dlouhodobě fungující partnerský vztah, kdy oba mají jak společné chvíle, plány, vzpomínky i sny, tak i samostatné aktivity. Autorka má pozoruhodný dar všímavosti, a tak i situace, které by leckdo mohl nazvat banálními, ba nudnými, dokáže zachytit a tím ukázat, že nic jako banální situace vlastně neexistuje. Tedy pouze pokud jsme všímaví, duchapřítomní a nepřestáváme být vděční.

Knihu podle mého názoru ocení zejména ti, kteří mají zkušenost dlouhodobého vztahu.

Jak lidé zrají: Osobnostní růst v pracovním i osobním životě

Kniha přichází s unikátním pohledem na vývoj člověka v dospělosti, o kterém se říká, že se příliš nemění, protože je spíše dovršen ve věku kolem 20 let. Autorka knihy, koučka a odbornice na vývojovou psychologii Jennifer Garvey Berger, nastoluje čtyři vývojové formy myšlení dospělého člověka, které vycházejí z Keganových poznatků.

Díky 13 stránkovému úvodu českého kouče Tomáše Hanila můžeme lépe pochopit autorčinu teorii i celkový stav výzkumu a praxe v Čechách.

Kniha to na první pohled není jednoduchá. Odborník, který se oblasti rozvoje a koučování věnuje, tomu možná porozumí lépe, nicméně pro mě jako laika, který si chtěl něco nastudovat o osobním růstu, obsahovala kniha mnoho termínů a teorie, takže jsem knihu průběžně odkládala a určitě nepřečetla tak zvaně jedním dechem.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

I na druhý pohled je jasné, že nejde o žádné „ezotericky“ seberozvojové plky, ale o ucelenou teorii a studijní materiál, určený spíše odborníkům.

Přidanou hodnotou knihy jsou zcela jistě případové studie. Autorka uvádí konkrétní příklady situací, následně pokládá čtenářům otázky a nabízí možnosti, jak na situaci zareagovat. Autorka ke čtenářům často promlouvá, což působí jako byste byli na její přednášce.

Nejvíce mě zaujala část o transformačním učení, které mění to, co jsme již věděli a způsob, jak o věcech uvažujeme. Autorka na příkladu ukazuje techniky pro tvorbu transformačního programu především pro pracovníky, a proto je tato kniha vhodná spíše pro odborníky, kteří pracují s leadery a týmy.

Psychopat ve vaší posteli: Manipulace a psychický teror ve vztahu

Psychopat ve vaší posteli – už jen tento název má sílu vytáhnout vás z vaší postele, začíst se do hustě popsaných stránek a přemýšlet, zda vedle vás náhodou nespí jeden z barvitě vylíčených manipulátorů. Kdo se rozhodne pro četbu této publikace, měl by počítat s tím, že může zažít záplavu hlubokých emocí. Málokterá kniha dokáže vyvolat tak intenzivní citové prožitky jako tahle. Vztek, strach, nejistota, bezmoc a úzkost jsou jen špičkou ledovce pocitů, kterým budete vystaveni. A možná i vy (stejně jako já) budete mít chuť křičet na psychopaty v knize, ve svém okolí i ty z minulosti. Možná se budete chtít tvrdě bránit a zároveň si budete připadat slabí a bezmocní. A možná zažijete prohru, tuhý boj a v konečné fázi vítězství nad vaším psychopatem.

Kniha má několik stěžejních částí. Na prvních devadesáti stránkách je čtenář seznamován s otázkou „Kdo je to vlastně ten psychopat?“, resp. je seznamován s odpověďmi na tuto otázku. Hned na začátku jistě zaujme seznam třiceti signálů, jež ukazují na tzv. toxické chování ve vztahu. Autor předkládá velmi podrobný a dosti věrohodný odraz chování psychopatů a manipulátorů. Například to, jak si nás psychopati testují, připravují, jak narušují naše hranice, apod. První část knihy zachycuje skutečně značné množství detailů o životě psychopata.

„Psychopati se vždycky považují za oběti, bez ohledu na to, jak špatně se zachovali k někomu jinému. Nic nikdy není jejich vina.“

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Nicméně pro člověka, který prožil vztah s manipulátorem, může být čtení těchto řádek bolestné a nepříjemné. Proč by si měli číst o tom, co už sami prožili..? Pro tyto lidi jsou tu však další dvě části knihy, které si kladou za cíl dovést čtenáře k uzdravení a k vymanění se z toxického vztahu. Autor nás citlivě provází jednotlivými kroky, jež na své cestě k uzdravení musíme absolvovat, abychom byli opět svobodní a získali zpět sebeúctu, sílu a případně i novu lásku. V závěru knihy jsou užitečné odkazy vedoucí k dalším informacím o psychopatech a zajímavou přílohou je potom test psychopatie.

Oceňuji, že pan MacKenzie promlouvá přímo ke svým čtenářům a kniha tím pádem působí velmi osobním dojmem. Autor se však zaměřuje především na lidi, jež se stali obětí psychopata (na ty, kteří se snaží „uzdravit“ své já) a zdá se, že zapomíná na všechny, kteří knihu otevřou třeba jen tak ze zvědavosti.

„Skutečnost, že čtete tuto knihu, není žádná náhoda – vy hledáte pravdu, jste rozhodnuti zjistit, co se vám právě přihodilo.“

I přes autentický a velmi detailní popis psychopatů a procesu, který vede k uzdravení, mi chybí podložení odbornými zdroji. Respektive v textu je pár zdrojů uvedeno, nicméně v závěru knihy nejspíš došlo k chybě a zdrojový dokument nebyl otisknut (byť v obsahu je uveden). Jinak má kniha svižný spád, je čtivá a srozumitelná.

Nenásilná komunikace v praxi

Metodu nenásilné komunikace vytvořil Marshall Rosenberg již v 60. letech 20. století a od té doby se rozšířila po celém světě. Nenásilná komunikace v praxi je jeho poslední knihou, která je shrnutím a výběrem z předchozích prací s důrazem na názorné ukázky konkrétních příkladů využití nenásilné komunikace v běžných situacích.

Kniha je velmi čtivá a lze ji přečíst jedním dechem. Je to dáno jak autorovým stylem psaní, tak tím, že kniha kombinuje pasáže, které teoreticky vysvětlují principy nenásilné komunikace s příklady jejího využití z Rosenbergovi praxe. V textu jsou uvedeny osobní zkušenosti z autorova života i ukázky z rozhovorů s účastníky jeho seminářů zabývajícími se svými osobními konflikty a nesnázemi v komunikaci.

V každé ze svých knih Rosenberg uvádí seznam pocitů, které můžeme zažívat. Porozumění a schopnost pojmenovat své pocity je pro využívání nenásilné komunikace klíčová, proto seznam pocitů nechybí ani zde, stejně jako seznam základních potřeb a stručné shrnutí čtyř částí procesu nenásilné komunikace: Pozorování, pocity, potřeby a prosby. V úvodní části kniha popisuje krátce, ale srozumitelně, základní principy fungování nenásilné komunikace. Následně autor vysvětluje, jakým způsobem může být nenásilná komunikace přínosná při řešení konfliktů a snaze o jejich předcházení.

Text je dělen do tematických kapitol, z nichž první se zabývá důvěrnými osobními vztahy a potenciálu nenásilné komunikace v nich. Jedná se převážně o úryvky ze seminářů, které Rosenberg o nenásilné komunikaci v minulosti realizoval. Za velmi přínosné považuji, že přepis rozhovorů s účastníky umožňuje nahlédnout i do způsobu lektorské práce autora stejně jako jeho technik práce s nenásilnou komunikací v případě přítomnosti jen jednoho účastníka konfliktu. Místy ale působí úryvky neúplně a rozuzlení situace z nich není příliš patrné.

V následujících kapitolách se autor zabývá usmířením, hněvem a jeho smyslem pro lepší pochopení našich potřeb. V poslední prakticky zaměřené kapitole se Rosenberg věnuje využití nenásilné komunikace při výchově dětí. Tato část jistě osloví každého rodiče, který touží přistupovat k dětem s respektem a bez používání strachu jako nástroje výchovného působení.

Závěr knihy je věnován souboru otázek, které v průběhu času zodpovídal Rosenberg novinářům a účastníkům seminářů vztahujícím se ke spiritualitě a filozofickým základům nenásilné komunikace. Tato část knihy působí nejméně uceleně, opakuje se v ní mnoho informací z předchozího textu a ani použitá forma otázek a odpovědí není tak čtivá jako zbylé pasáže knihy.

Knihu ocení nejen odborníci z oblasti psychologie a dalších profesí věnujících se mezilidským vztahům. Téma nenásilné komunikace a možnosti jejího praktického využití může být přínosem pro každého, kdo chce lépe porozumět svým pocitům a potřebám nebo hledá inspiraci pro zvládání konfliktních situací ve vztazích s blízkými i v pracovní oblasti. Inspirací pak může být i pro rodiče, kteří uvažují o tom, jak vychovávat své děti s respektem k jejich potřebám a názorům.

Maria Montessori: Londýnské přednášky

Maria Montessori (1870 – 1952) na podzim roku 1946 v Londýně prováděla na výcvikovém kurzu učitele přístupy ke vzdělávání dětí, ve kterých spatřovala naději budoucnosti celého lidského společenství. Autorka přednášek obrací svoji víru k dětem, v době, ve které předchozí vzdělávací a výchovné snahy o vytvoření celospolečenského míru selhaly vlivem světových válek.

Předkládaná kniha je souhrnem celkem třiceti přednášek, které Maria Montessori vystavěla na základě svojí celoživotní zkušenosti získané z různých koutů celého světa. Z jednotlivých kapitol je patrný jasně vymezený názor na důležitost vzdělávání dětí s ohledem na jejich přirozený vývoj a povzbuzení vlastní činnosti dítěte na cestě za rozvojem jeho velikosti.

Sama autorka v prvních kapitolách klade důraz na vědecké metody vzdělávání, které mají být v základu vzdělávacího systému. Maria Montessori se úzce vymezuje proti předem daným osnovám, dle kterých mají být děti vzdělávány a podporuje pedagogy v odhalování potřeb samotného dítěte, které je samo připraveno k objevování světa. Vychází tak z mnohaletých pozorování psychosociálního vývoje samotných dětí. Sama Maria Montessori se klonila k označení tohoto přístupu jako Metody dítěte, protože je to právě dítě, od kterého se odvíjí naše vzdělávací kroky. Kniha tímto předpokladem povzbuzuje k odhození základních předsudků, které máme spojeny s jasně daným kurikulem vzdělávání (možná až s podivem, jak aktuálně tato slova zní i v současné diskuzi o reformách vzdělávání).

V obsahu knihy jsou názvy jednotlivých přednášek uvedeny stručnou anotací. V knize nacházíme i kopii úvodu brožury, která blíže představuje kurz, na kterém dané přednášky zazněly. Obsahuje mimo jiné i poznámku, že účastníci mají tu výsadu být osobně seznámeni s Marií Montessori, což jim budou ostatní závidět – i když záznam přednášek je pouze na papíře, je možné se alespoň této výsadě přiblížit a ponořit se do základních myšlenek vzdělávacího přístupu, který je živý i po tak dlouhé době.

Předkládaný titul je čtivý, čtenář se dobře orientuje v základních myšlenkových pochodech, je vtažen do úvah autorky textů. Teoretická část, která seznamuje se základními východisky ke vzdělávání a podpoře dětí, je doplněna o praktické ukázky přístupu k dětem s podrobným vysvětlením jejich cíle.

Knihu ocení především pedagogové, ale i další zájemci o rozvoj a podporu dětí v jejich samostatném vývoji.

Vykročte z úzkosti: Trénink pro dospělé

Stalo se vám někdy, že jste měli pocit naprosté paniky, neurčitého, ale přesto obrovského strachu, který vás až paralyzoval? Nebo jste měli úzkosti tak silné, že jste měli strach, že se dusíte nebo máte infarkt či nějakou jinou závažnou zdravotní potíž? Možná takové stavy znáte z různých stresujících či jinak náročných situací. Možná se s nimi setkáváte jen v běhu všedních dnů, kdy je toho prostě moc.

Pokud se v některé z těchto situací poznáváte a zážitky úzkosti, napětí a obav často prožíváte, nebo pokud pracujete s klienty, kteří podobnými stavy trpí, může pro vás být tato kniha velmi užitečným a praktickým průvodcem.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Kromě teoretického výkladu a vysvětlení, co se ve vašem těle v podobných situacích děje, představuje kniha praktický návod, jak s takovými stavy pracovat. Kniha je přehledně a systematicky strukturovaná a vždy po krátkém teoretickém výkladu je v ní vyčleněn prostor na vaše vlastní poznámky a postřehy.

Kniha tak může sloužit i jako sebekoučovací příručka (nebo chcete – li pracovní sešit), která umožňuje nejen lépe porozumět problematice úzkosti a jejích projevů, ale také průběžně pracovat na lepším uvědomění si příčin prožívané úzkosti a na zvládání těchto potíží. Čtenář si může postupně osvojit nové strategie pro práci s úzkostí, které mu mohou nadále pomáhat při zvládání situací, které jsou pro něj náročné.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Při práci s klienty lze tuto knihu využít jako praktický nástroj, který může poskytnout inspiraci v tom, jak srozumitelně klienty edukovat o jejich potížích, ale také může sloužit jako určitý „zásobník“ technik pro zvládání úzkosti, které můžeme klienty učit. Jedná se například o techniky práce s dechem nebo o využití prvků kognitivně – behaviorální terapie například ve smyslu omezení automatických myšlenek a bludných kruhů, ve kterých si lidé trpící úzkostí často cyklí a úzkost se tak zvyšuje.

Kniha je velmi čtivě napsaná a zejména pro své praktické zaměření může být velmi přínosná.

Méně mít, více žít: Najděte si vlastní cestu k minimalismu

Další text do dlouhé řady těch týkajících se minimalistického způsobu života, tentokrát ve formě osobní zpovědi autorky a jejích přátel a známých.

Autorka Klára Haunerová dlouhá léta pracovala v oblasti módního návrhářství a procestovala spoustu zemí, díky čemuž, jak říká, získala náhled na život. Díky častému stěhování byla zvyklá sbalit si jen nejnutnější věci a žít s málem a neupínat se tolik na jedno místo, které by měla potřebu zahrnovat věcmi.

Autorka v knize sází na svůj osobní příběh a prožívání a na příbězích reálných lidí chce nabídnout inspiraci ke změně. Knihu rozdělila na dvě části. První – Méně mít – se týká materiálních záležitostí a druhá – Více žít – hledá možnosti, jak žít tady a teď a soustředit se na to, jak být šťastnými.

Knihy se mi četla dobře a rychle, protože se jedná o text, který přečtete za jedno odpoledne. Dozvíte se hodně o tom, jak to má autorka nastavené ve svém životě, že se vždy soustředila spíše na zážitky než na věci a že postupně našla lásku sama k sobě.

Na textu velice oceňuji právě autorčin osobní pohled, včetně volby spíše lidského než odborného jazyka. Je to jako byste si povídali s kamarádkou u kávy. Tento dojem mi kazily různorodé seberozvojové citáty, které mi ke zbytku autorčina stylu vůbec neseděly a přišly mi zbytečné. Autorka každou kapitola začala svým pohledem a příběhem, k čemuž postupně přidala názory ostatních a na konci pak chybělo nějaké její osobní shrnutí, které by to celé zarámovalo.

Zdroj: Nakladatelství Grada

Zdroj: Nakladatelství Grada

Moc se mi líbila kapitola s historickým exkurzem a názory odborníků z různých oborů, kteří se zamýšlejí, proč se odvracíme od materialismu. Oceňuji, že autorka tento historický exkurz zaměřila přímo na naše dějiny a výsledné shrnutí naší doby a jednotlivé generace mi přišlo jako zajímavý nápad. Autorka si vzala válečnou generaci, generaci baby boomu, generaci X, mileniály a generaci Z a propojila je skrz kritéria historických událostí, utrácení, spoření, pohledu na dnešní dobu, technologie, soukromí, cestování a nakupování.

Zdroj: Nakladatelství Grada

Zdroj: Nakladatelství Grada

Autorka pro svůj text využívá různé výzkumy a citace, což je příjemné zpestření u těchto osobních zpovědí a navíc využívá i české autory věnující se minimalismu. V praktické části knihy, která nabízí tipy, jak provětrat svůj materiální majetek, autorka odkazuje na lokální tvůrce.

Kniha obsahuje rámečky s příběhy autorčiných přátel a známých a pravdou je, že některé příběhy mi přišly trapné a rádoby vtipné a kazí mi celkový dojem z jinak příjemné knížky. Přiznám se, že jsem některé tyto příběhy přelétla rychleji, protože mi dané osoby nebyly moc sympatické.

Celkově je kniha příjemná, s pár originálními nápady a určitě čtenáře inspiruje k zamyšlení nad tím, jak lze změnit vlastní život.

Psychoterapeutická práce s původci domácího násilí: Zvládání vzteku, agrese a násilných projevů

Autoři předložené publikace – psycholožka Veronika Stočesová aktivně spolupracuje s Ligou otevřených mužů (LOM) a s Institutem pro kriminologii a sociální prevenci, a psycholog a lektor David Čáp vede v LOM skupiny pro muže, dále pak výcviky pro odborníky v metodě Zvládání vzteku. Dlouhodobě se věnuje také tematice násilného chování a šikany u dětí a dospívajících.

Čtenář drží v ruce jedinečnou publikaci, a to hned v několika ohledech. Především se tedy jedná o souhrn teoretických informací a praktických postupů pro práci v oblasti, která se v naší zemi teprve rozbíhá. Že je problematika domácího násilí v České republice stále na počátku svého vývoje, o tom svědčí nejen nedostatečné množství organizací a programů, které by se věnovaly právě původcům domácího násilí. Jak zmiňují sami autoři publikace, oblast práva se fenoménu domácího násilí začala legislativně věnovat až po roce 2004. I z tohoto lze usuzovat, že se stále nacházíme ve společnosti, která se s domácím násilím teprve učí pracovat a že postoj k domácímu násilí není ještě naší společností vnímán jako jednoznačně negativní.

Kniha je rozdělena do dvou částí, tedy do části teoretické a praktické. V teoretické části se čtenář setká s vymezením základních pojmů, jejichž zřetelné a srozumitelné vymezení je základem pro úspěšnou spolupráci s cílovou skupinou. Dále zde čtenář nalezne aktuální české i zahraniční zdroje definic domácího násilí, jeho základní znaky, formy i důsledky, rozbor bariér odchodu od původce domácího násilí i kapitolu snažící se podat určitou charakteristiku původců domácího násilí.

Následující kapitola o samotné psychoterapeutické práci se pak věnuje nejen technikám a nástrojům spolupráce s touto klientelou, ale také informacím o praxi ze zahraničí, o legislativním rámci, teoretickým východiskům i popisu současné situace v naší zemi. Autoři se také věnují efektivitě terapeutické práce s původci domácího násilí, komentují značný nedostatek realizovaných studií, ale i fakt, že mnohé studie se pak potýkají s více či méně závažnými metodologickými pochybeními.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Praktická část přináší metodický návod přístupu pro psychoterapeutickou práci. Příručka popisuje možnou podobu vstupního pohovoru a 15 samostatných setkání, což autoři považují za nutné minimum. Přičemž každé setkání se řídí jakousi obecnou strukturou. Ta zahrnuje úvodní i závěrečná kolečka, prostor pro sdílení aktuálního prožívání i sdílení uplynulých událostí. Za stěžejní lze však považovat edukační část setkávání, kde se probírají nejen teoretické znalosti, ale probíhá zde především nácvik potřebných dovedností a technik pro zvládání vzteku. Autoři navíc většinou nabízí čtenáři i další postupy a techniky, které se vztahují k procvičení konkrétní dovednosti. Případný odborník má pak možnost si vybrat, s jakou technikou se mu bude nejlépe pracovat (ať už s ohledem k osobnostní charakteristice lektora či dané skupiny).

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Ráda bych ocenila otevřený přístup obou autorů i jejich ochotu sdílet a předávat zkušenosti, návrhy, podněty i přehledně strukturovanou metodickou příručku pro práci s touto klientelou. Bohužel i v našem oboru nalezneme kolegy a kolegyně, kteří se věnují v České republice opomíjeným tématům, přichází s inovativními i velmi kreativními přístupy ve své práci, ale jejich ochota sdílet své postřehy a zkušenosti je minimální, ne-li nulová. Ostatně i samotní autoři publikace zmiňují určitou míru soutěživosti mezi jednotlivými organizacemi věnujícími se původcům domácího násilí. Možnost spolupráce, sdílení metodických postupů a výměna cenných zkušeností často zapadá vedle nutnosti jednotlivých organizací bojovat o vlastní existenci (o klienty, především pak ale o finanční prostředky).

Kniha je psána přátelským a přívětivým tónem s velkou mírou empatie a porozumění pro danou problematiku. Myslím si, že kniha přináší mnoho poznatků i aplikovatelných technik, které lze uplatnit nejen při práci s původci domácího násilí.

Zvuky probouzení

Autismus – jedna z nejčastěji propíraných diagnóz na veřejnosti. Většina z nás si v hlavě jistě dokáže udělat obrázek, jak daný jedinec vypadá. Co naplat, že autismus je již zastaralý termín a odborná veřejnost hovoří o poruše autistického spektra. Je to právě to spektrum, tedy šíře, v jaké se může projevovat ve společnosti. Tím je definován/rozostřen i pohled společnosti, jak se na toto onemocnění/poruchu dívá. Zvuky probouzení jsou sondou do života jedné rodiny, která zažívá výchovu nízkofunkční autistické dívky.

Petr a Petra Třešňákovi jsou manželé, kteří ve společné domácnosti vychovávají tři dívky, z toho nejmladší Dorotka je postižena nízkofunkčním autismem. Petr Třešňák je uznávaný novinář, toho času působící v redakci časopisu Respekt. Jeho články se zabývají sociálně-zdravotní problematikou. Je držitelem mnoha ocenění, mimo jiné i cenou Ferdinanda Peroutky. Petra Třešňáková působí jako psychoterapeutka a krizová interventka. Společně stojí za vznikem projektu Děti úplňku a homesharing.

To, co se autorům v této publikaci povedlo, je něco neobvyklého. Kniha by se dala označit za sebrané spisy jedné rodiny, aneb jak přišli k prozření díky autistickému dítěti. Autoři se v průběhu vyprávění střídají a navzájem doplňují. Z hlediska časového horizontu je to retrospektivní vyprávění o soužití. Od prvních řádků je čtenář do díla tak ponořen, že není schopen odejít někam jinam. Celek je jako smutná melodie, která vidí lehké světlo na konci tunelu v podobě smíření. Je znát, že autorem je novinář, který má cit pro češtinu a jazykovou skladbu. S jakou sílou popisuje své i manželčiny pocity během péče o dceru je dechberoucí a nemožné odtrhnutí od četby.

V celku popisují, jak se celá situace podepsala na rodinném chodu, a také co to přináší do budoucího života jim a dalším rodinám s autistickým dítětem – práce s asistenty, terapeuty a učiteli, využití neziskových organizací atd. Jako velmi symbolické považuji i výběr barev na obálce a některých pasážích knihy – jsou modré – barva autismu.

Celá kniha je o nepodlehnutí beznaději, ale nalezení smyslu své existence. Nikdo neřekl, že život je lehký, ale život s autisty (ale nejen s nimi – i jedinci se speciálními potřebami) je trnitý.  Dle příběhu manželů Třeštíkových je každá rána posilňující, neboť po noci vždy přijde ráno, a je nutné opět žít. Knihu ať si přečte každý, komu je problematika blízká, nebo i vzdálená, protože si v ní najde něco pro sebe, protože zastavení a zamyšlení se nad svým životem je schopnost a dovednost každého z nás.

Učitelské vyhoření: Proč vzniká a jak se proti němu bránit

Syndrom vyhoření je v současné době velmi často propíraným tématem v oblasti pomáhajících profesí. Pro většinu lidí je nejvíce spojené s učitelstvím, neboť je to povolání, které je nejvíce na “očích“. Toho jsou si vědomi i autoři knihy, kteří na toto téma provedli rozsáhlý výzkum na přelomu let 2016/2017, přičemž dotazník vyplnilo 2394 respondentů a následně byly vytvořeny případové studie a z nich vybráni účastníci (59) pro rozhovor.

Tým autorů, který se od roku 2015 cíleně věnuje výzkumu učitelského vyhoření, působí na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Jmenovitě jde o docentku Irenu Smetáčkovou, profesora Stanislava Štecha, doktorky Idu Viktorovou, Veroniku Pavlas Martanovou, Annu Páchovou a Veroniku Francovou.

Velmi si cením struktury knihy. Hned ze začátku jsou čtenáři informováni, o čem kniha je prostřednictvím stručného představení jednotlivých kapitol. To ocení čtenáři, kteří vědí, co od knihy chtějí, a nemusejí ztrácet čas tím, co už třeba znají a mohou jít rovnou k tématu, které je zajímá.

V první kapitole je nastíněno deset konkrétních osobních příběhů učitelů, či ředitelů v různé fázi vyhoření. Autoři se na ně v průběhu knihy odkazují, čímž celému dílu dodávají praktický a názorný ráz.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Nejdříve je představen syndrom vyhoření z obecného hlediska a v dalších částech se autoři zabývají učitelským vyhořením. Berou v potaz současný stav situace, tedy, jak si z hlediska prestiže povolání učitelství stojí. V následující kapitole se zaměřují na stav uvnitř školy. Vztahy mezi ostatními pedagogy a vedením, mezi učiteli a žáky, potažmo rodiči. Je zde nastíněna i osobnost pedagoga. Poslední dvě kapitoly se zabývají prevencí vyhoření s nastíněním vize nového učitelství – tedy opětovně získat svoji prestiž a zároveň ji spojit s větší profesní jistotou a sebereflexí.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Líbí se mi, jakým způsobem autoři pracovali s textem. Nejenže ho dělili do kratších podkapitol, ale zároveň nenápadně nabízeli praktická cvičení a zamyšlení pro čtenáře, zda je odolný vůči stresu a zátěži, a nemusí se obávat syndromu vyhoření. To samé platí o shrnutí ke každé kapitole, o čem jsme se zde dočetli.

Učitelské vyhoření je téma, které je v současné společnosti často užívaným termínem. Může být spojené i se stigmatizací, protože nějakému dítěti zrovna tato učitelka nesedla a nejde mu tak říkajíc na zob. Nicméně v podobě knihy Učitelské vyhoření se konečně nachází kuchařka, která nejen dokáže rozpoznat jednotlivé suroviny – příznaky, ale zároveň popisuje, co s nimi udělat, aby se každý cítil v pořádku a v pohodě. Doporučovala bych ji do sborovny, kde si ji prvně přečte vedení školy, aby dokázalo nějakým způsobem identifikovat a správně reagovat na případně zjištěné obtíže.

Když narcisté zestárnou: jak vyjít se sebestřednými rodiči

Rodinné vztahy jsou mnohdy velmi složité, když jednotliví členové nechápou pocity druhých a neberou na ně ohledy. Tato situace je však mnohdy řešitelná. V případě, kdy je v rodině člověk s narcistickou poruchou osobnosti, mluvení o problému mnoho nevyřeší, navíc když takový člověk zestárne a tímto přirozeným procesem je dále narušován jeho sebeobraz. Tato kniha se snaží najít odpovědi a poskytnout strategie potomkům takových osob pro zvládání interakcí se svými do sebe zahleděnými rodiči a prarodiči.

Nina W. Brown je profesorkou a významnou myslitelkou v Oddělení poradenství a sociálních služeb, dosud je autorkou více jak dvou desítek odborných publikací, z nichž se mnohé – nikoliv však všechny – zaměřují na lidi s poruchou narcistické osobnosti, jejich děti a vztahem mezi nimi. Další oblastí zájmu je skupinová psychoterapie, z níž hojně čerpá i v rámci této publikace.

Kniha je rozdělena do 11 kapitol, které jsou dobře rozvržené a strukturované. První kapitola uvádí problematiku stárnoucích rodičů s narcistickou poruchou osobnosti a nastiňuje užitečnost získaných poznatků v rámci publikace, přičemž druhá kapitolo vymezuje 4 typy narcistických osobností. Třetí, čtvrtá a pátá kapitola se zabývají čtenářem/kou knihy, jeho/jejím myšlením, chováním a strategiemi zvládání. Nejdříve zde autorka ve třetí kapitole pomáhá čtenáři reflektovat vlastní osobu ve vztahu k narcistickému rodiči, dále ve čtvrté kapitole je čas věnován změně myšlení (př. pomocí kognitivních rozptylovačů) a nakonec v páté je poskytnuta řada konkrétních strategií, jak zvládat interakci s rodiči.

Šestá spolu se sedmou kapitolou jsou věnovány čtyřem skupinám narcistických osobností a specifickým strategiím interakce spolu s užitečnými radami a doporučeními pro každodenní interakce. V šesté kapitole se již autorka konkrétněji věnuje možným konfrontacím a možnostmi jejich zvládnutí.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Následující devátá a desátá kapitola se zaměřují jak na osobu dítěte, tak druhých lidí ve vztahu k narcistickému rodiči; přesněji se jedná o způsob, jak ochránit sebe a dále jak ochránit své blízké; právě zahrnutí ochrany širší rodině mi přijde zvláště přínosné. Poslední kapitola je již obecnější završení rozvíjející témata jako je vyrovnanost, vizualizace úspěchu, pozitivní myšlení a podobně, které svou užitečností přesáhnout jinak velmi specifické téma.

Obecně je publikace psána velice přístupným jazykem pro širokou veřejnost, což sice znamená, že se dobře čte, ale na druhou stranu jsou informace překládány bez podkladů (tedy studií) či jiných důkazů, které bych osobně uvítal alespoň v úvodní části. V některých případech je psána, podle mého názoru, až příliš „kouskovitě“; takřka v knize nenajdete pasáž o rozsahu více jak dvou stran, aniž by byla přerušena nadpisem či nějakým cvičením. Kniha tak přirozeně neplyne ani v částech, kde je podávána nějaká teorie. Toto však nejspíše vychází z povahy publikace, jelikož vyžaduje opravdu vysokou aktivitu čtenáře a pokud z ní chcete vytěžit maximum, tak jí nelze pouze přečíst během večera; po přečtení bych jí pojímal coby zdroj, ke kterému je možné se obrátit v případě nouze.

Kniha je plná cvičení zaměřených na zvládání situací, sebereflexi, a dokonce diagnostiku narcistického rodiče, která je správně podávána s nutným důrazem na opatrnost v její interpretaci. Cvičení jsou dobře volena podle tématu, ačkoliv se v různých podobách opakují, což na mě působilo poněkud rušivě a pasáže typu: „Najděte si místo, kde je klid a nikdo vás nebude rušit“ mě začaly po několikátém zopakování nudit. Dále je třeba říct, že cvičeních v této publikaci je tolik, že zabírají snad čtvrtinu či třetinu knihy, a jelikož se často – v jemně změněné formě – opakují, tak bych je alespoň částečně zredukoval.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Velice pozitivní částí knihy jsou modelové příklady, na kterých je ukázána podoba interakcí s interpretací. Zde mě pouze mrzí, že jich není v knize trochu více. Autorka v rámci knihy podává výčty (například možných reakci), které zmíní a později každému věnuje vlastní paragraf a nenechá je na interpretaci čtenáře, za což jsem byl rád, i přestože bych byl radši, kdyby oněm vysvětlením bylo věnováno trochu více prostoru. Obecně obsah knihy není příliš naditý faktickými informacemi, ale spíše užitečnými radami, strategiemi a raději než dávat hotové návody, se snaží čtenáře přimět k volbě nejlepších možných strategií podle sebe, své situace a konkrétního rodiče, s nímž zažívá obtíže.

Tato kniha není pro každého už z podstaty tematického zaměření, které je velice konkrétní – stárnoucí narcističtí rodiče – a je tedy spíše nevhodná pro ty, co se chtějí dovědět více o lidech s narcistickou poruchou osobnosti. Pro ty, jež je publikace určena, je skvělou možností, jak lépe chápat svého rodiče/prarodiče a lépe s ním vycházet; kniha poskytuje věcné rady, postupy k základní analýze sebe i rodičů a mnoho různorodých cvičení, která lze využívat i v jiných oblastech života. Lidem s narcistickým rodičem vřele doporučuji.

Vědění pro nejisté časy: Průvodce věkem úzkosti

Titul nese podnázev “průvodce věkem úzkosti”. Kdybych si nepřečetla, že první vydání vyšlo už v roce 1951, asi by mě nenapadlo, že kniha není reakcí na současnou dobu, nýbrž na dobu před sedmdesáti lety. Její autor Alan Watts žil v letech 1915 – 1973 a byl duchovním učitelem, který přinášel myšlenky východních filosofických proudů na Západ.

V této knize se zamýšlí nad naší potřebou jistoty a stability, která vychází z toho, že se vše kolem nás neustále proměňuje. Watts říká, že pevné body, o které se můžeme opřít, si budujeme ve formě víry nebo vědy v naivní snaze vytvořit z reality něco pevného, stabilního a neměnného. Jenže tento způsob vyrovnání se s nejistotou je podle autora jen cestou do dalšího trápení.

A tak nabízí cestu jinou. Místo snahy vybudovat si životní jistoty, které vlastně neexistují, se můžeme naučit žít s nejistotou. Tu lze přijmout a dokonce ji i vítat. “Můžeme se naprosto vzdát veškerých snah věřit a začít brát život opravdu takový, jaký je. Takový výchozí bod nám otevírá cestu životem, na které se nemusíme opírat o mýtus, ale ani nám nehrozí pád do hlubin zoufalství. Tak upřímná cesta však vyžaduje úplný obrat našich všedních zaběhlých vzorců myšlení a vnímání.”

Alan Watts prezentuje myšlenky, o kterých se možná nedá říct, že jsou nové, zajímáte-li se o filosofii Východu. V určitém smyslu mi připomínají i postmoderní myšlení, které také hovoří o tom, že neexistuje objektivní realita a které tak boří společností vybudované “jistoty” skrze tvrzení, že nic není univerzálně platné.

Nicméně způsob, jakým své postřehy autor představuje, je pro mě jedinečný. Byl skvělým pozorovatelem, který dokázal názorně uchopit a pojmenovat věci, a chystá tak mnohému čtenáři spoustu aha-momentů. Nicméně jak asi víte, jednou věcí je něco logicky chápat, druhou věcí je to žít. A tak se pro vás může tahle kniha stát jakýmsi intelektuálním cvičením, nebo vás může dovést k jinému způsobu prožívání a pohledu na život…je to na vás. Alespoň do jisté míry. Pro mě, a myslím, že pro mnoho lidí, bude kniha takovým hlavolamem, a nepřestaneme se sami sebe ptát, jak to autor vlastně myslel, a jestli jsme to skutečně pochopili… nojo, ale to je vlastně možná ta nejistota, se kterou musíme žít. 🙂

Co říct závěrem? Zaujme-li vás tato kniha či autor, pak je možné nalézt některé překlady jeho děl zde (http://www.makon.cz/dilo.html). Zároveň stojí za povšimnutí nakladatelství Alferia (https://www.alferia.cz/), které je značkou Nakladatelského domu Grada, a které vydává mnoho knih spojených s východní filosofií, seberozvojem, zdravým životním stylem.