Období dospívání je velmi náročným obdobím života plným fyzických, emocionálních a sociálních změn. Tato etapa života přináší mnohé výzvy. Mladí lidé se snaží budovat vlastní identitu a zároveň se vyrovnávat s tlaky okolního světa. Je to období mnoha zvratů v psychickém prožívání mladého člověka. V této knižní recenzi se podíváme blíže na knihu, jež vyšla v nakladatelství Portál v tomto roce, jež patří do oblasti wellbeingu mladých lidí a zaměřuje se konkrétně na rizikové chování dospívajících. Kniha psychoterapeutky, odbornice v oblasti KBT terapie a práce s traumatem, Seri van Dijk nese název „Nemusíš si ubližovat: Rádce pro teenagery se sebepoškozujícím chováním“ a otevírá téma sebepoškozování. Kniha nabízí cestu k pochopení a překonání těžkostí souvisejících s tímto chováním a je adresována do rukou mladých lidí, kteří se potýkají se sebepoškozováním a zároveň by se rádi od takového chování osvobodili.

Autorka k tématu v knize přistupuje poměrně komplexně. Nabízí nejprve porozumění tomu, co sebepoškozující chování je a co bývá spouštěčem. Co se týká definice sebepoškozování, autorka zastává velmi široké pojetí sebepoškozování, zahrnuje do tohoto chování i např. konzumaci alkoholu, rizikový sex nebo užívání drog. Osobně považuji za důležité, že jsou zmíněny i méně známé formy sebepoškozování a že je šířeno povědomí o vzájemném provázání těchto jevů. V knize je vysvětleno, jakých podob sebepoškozování může nabývat, z jakých důvodů mají dospívající tendenci se uchylovat k tomuto chování a nastiňuje, kudy vede cesta ven ze začarovaného kruhu závislosti na sebepoškozujícím jednání. Autorka vede čtenáře k rozpoznávání a regulaci vlastních emocí a snaží se ve čtenáři podporovat vlastní kompetence k překonávání krizových situací. Vzdělává čtenáře v oblasti mindfulness a cílí především na schopnost zmenšit prožívání emoční bolesti, vnímat objektivně realitu života a přijímat ji. Poslední oblast, ve které se snaží na čtenáře působit, se týká kultivace vlastních mezilidských vztahů. Považuje za důležité, aby člověk prožíval naplňující a uspokojivé vztahy s druhými lidmi. Autorka tak skvěle pokrývá oblasti, ze kterých povětšinou potíže vedoucí k sebepoškozujícímu chování pramení.

Seri van Dijk v knize citlivě přistupuje i k tomu, kde se sebepoškozující jednání bere. Příčiny vidí zejména v kombinaci vyšší citlivosti a obecně vrozených vlastností nervové soustavy a prostředí, v němž člověk vyrůstá. Je zmiňováno časté provázání sebepoškozování s traumatickými zážitky, citovou deprivací, zneužíváním či zanedbáváním. Také je uvedeno v knize, že lidé nutně nemusí projít traumatickou zkušeností. Za vznikem sebepoškozujícího jednání také často stojí vyrůstání v tzv. devalvačním prostředí, tedy v prostředí, které člověka učí, že jeho vnitřní prožívání je špatné. Opakované prožívání neporozumění, přesvědčení, že je se mnou něco špatně, že jsem jiný, že je to má chyba, když mi druzí nerozumí, to vše vytváří podhoubí, ze kterého sebepoškozující chování vyrůstá. Je asi už jasné, že sebepoškozující jednání je symptomem, nikoli samostatně stojícím problémem. I z toho důvodu je obtížné s tímto tématem pracovat. Osobně si na knize velmi cením toho, že sebepoškozování není nijak démonizováno ani devalvováno, naopak autorka téma bere velmi vážně a o sebepoškozování mluví ve smyslu: „vím, proč to děláš, pomáhá ti to něco zvládnout, ale neprospívá ti to, fyzicky ani duševně, proto pojďme hledat jiné, lepší způsoby zvládání tvých těžkostí“. Kniha skutečně naplňuje poselství svého názvu – nemusíš si ubližovat – a motivuje k žití zdravějšího a bezpečnějšího způsobu života.

Kniha je velmi interaktivní, místy je více pracovním listem než knihou. Nabízí řadu cvičení, kontrolních otázek, prostoru pro vyplnění vlastních prožitků či tvorbu vlastního krizového plánu. Na řadě míst v knize také nalezneme odkazy na elektronické materiály rozšiřující možnosti práce s knihou. 

Skutečně by mě zajímala zkušenost samotných dospívajících potýkajících se s potížemi tohoto typu, zda s knihou dokázali pracovat a využít její potenciál. Pokud bych měla knihu skutečně doporučit samotným dospívajícím, pak by patřila určitě do rukou těch, kdo se se sebepoškozováním potýkají dlouhodobě a mají na své potíže dobrý náhled. Domnívám se, že pro dospívající, kteří mají se sebepoškozováním zatím krátkodobou zkušenost, by naopak kniha mohla být inspirací, zejména například seznamy různých způsobů sebepoškozování. Osobně bych knihu spíše vložila do rukou terapeutů, kteří s dospívajícími pracují. Kniha dává srozumitelný návod, jak s tématem pracovat, jak postupovat a jak zvyšovat všímavost a porozumění sám sobě. Dovedu si představit využití v rámci terapeutických setkání, ve společné práci s terapeutem.

V celkovém zhodnocení jde o vysoce odbornou knihu, která je zároveň velmi citlivě a čtivě formulována tak, aby byla skutečně srozumitelná samotným dospívajícím, kterým je také adresována. Kniha na mě zapůsobila velmi dobrým dojmem, oceňuji zejména její aktuálnost a citlivost k tématu a k těm, kdo se s potížemi jako je sebepoškozování potýkají. Přála bych si, aby kniha mohla naplnit své poslání a byla skutečně užitečná těm, kdo ji potřebují.