“Tato kniha nepojednává o tom, jak se vypořádat s traumatickými vzpomínkami. Jejím cílem je pomoci vám zotavit se z důsledků traumatu” (s. 9).
Ve světle toho, jaká kvanta knih vychází, si každá musí své místo na slunci zasloužit. S touhle myšlenkou přistupuji ke každé knize, když ji poprvé otevírám. Stálo to za ty pokácené stromy, energii, čas a peníze? U knihy Překonávání traumatu můžu bez zaváhání říct, že to vše za to stálo. Knih vůbec i specificky o traumatu vyšlo i v naší kotlině mnoho. Tato je však unikátní: Jde o pracovní sešit, který čtenáři přináší vědecky ověřené informace podané co nejstručněji, aby nezahltily a zároveň byly srozumitelné, a k tomu pracovní listy k vyplňování. Díky nim získá čtenář určitou kontrolu nad svou situací, což je zvlášť při traumatu zásadní. Trauma se projevuje zdánlivě nepřiměřenými reakcemi (například tělesnými, emočními) v situacích, které mohou působit zcela nevinně. Kniha Překonávání traumatu mimo jiné pomáhá s identifikací spouštěčů a tím odlišením emočně silných reakcí souvisejících spíše s minulostí od situací, kdy skutečně hrozí nebezpečí. “Rozpoznat, že nás rozrušil spouštěč, neznamená, že naše pocity nejsou důležité. Znamená to, že naše pocity si vzpomněly na něco mnohem horšího, než je to, co nás teď rozrušilo” (s. 45).
Kniha o velikosti větší A5 má 152 stran. V anglickém originále vyšla v roce 2021, v českém překladu o dva roky později. Autorka Janina Fisher, Ph.D. pochází z USA a působí jako psychoterapeutka, klinická psycholožka a mezinárodní odbornice na léčbu traumatu. Napsala 3 knihy o traumatu, z nichž do češtiny byla zatím přeložena tato jediná.
Autorka sama doporučuje číst knihu pomalu a pozvolna; klidně na přeskáčku a jednu kapitolu za čas, vybírat si kapitoly, které čtenáře zaujmou a dovolit si nečíst ty, které vyvolávají silné emoce. Zároveň laskavě motivuje čtenáře ke svým emocím i k celé knížce přistupovat se zvědavostí. Celkový tón knihy je velmi přátelský a laskavý. Slovy autorky: “Nikdy se nenuťte ani na sebe příliš netlačte – ale také se nevzdávejte” (s.11). V knize čtenáři autorka normalizuje různé emoce i chování jako pochopitelné v kontextu traumatické historie. Tato slova působí jako pohlazení. Ke srozumitelnosti a čtivosti pomáhají různé diagramy, např. jednoduchý nákres mozku a popis jeho částí a funkcí, i četné kazuistiky.
K dokonalosti knize chybí pár věcí. Především poslední bedlivé pročtení editorem a závěrečné drobné úpravy. Narazila jsem totiž na několik chybek (př. …”reakce přežití, kdy strneme, zcela se podvolíme nebo se stavíme mrtvými” (s. 50)), nebo na věty, které mohou na laika působit nesrozumitelně …”talamus (to je retranslační stanice pro smyslové informace)” …”a amygdalu (nouzový požární hlásič a kouřový detektor)” (s. 27-28).
Celkově mi kniha Zvládání traumatu připadá skutečně výborná. Jednak ji mohu doporučit terapeutům či jiným odborníkům, kteří chtějí dobře uchopit trauma (a nenechat klienty propadat do ještě větších hlubin). Zejména je ale kniha zásadní pro čtenáře, kteří trauma přežili. Věřím, že v knize naleznou útěchu, naději a určitý návod, jak se cítit lépe.