Forenzněpsychologický rozbor vybraných sociálněpatologických jevů je podnázev, který by mohl zaskočit, odzbrojit a odlákat leckterého čtenáře. Můžu vás ale ujistit, že kniha Sociální patologie, jež podnázev výše nese, je srozumitelná, přístupná a navýsost zajímavá.
Kniha má 312 stran a je rozdělena do dvou hlavních oddílů. Její obsah je na stránkách Grady. První oddíl se jmenuje Teoretická východiska. Zde autoři čtenáře uvádí do problematiky, vymezují pojmy jako sociální deviace a patologie, normalita a abnormalita a přináší různé teorie o příčinách sociálněpatologických jevů a chování. Obsah druhé části je zřejmý z jejího názvu: Problematika vybraných sociálněpatologických jevů. Tato část také naplňuje většinu knihy.
Autory jsou Slavomil Fischer a Jiří Škoda. V problematice jsou jako doma. PhDr. Slavomil Fischer, Ph.D., MBA (*1962) je psycholog, soudní znalec, speciální pedagog a vysokoškolský učitel. Prof. PhDr. Jiří Škoda, Ph.D., MBA (*1972) je akademik a pedagog.
Kniha je podaná jako dobrá prezentace ve stylu “nejdřív vám řekneme, o čem budeme mluvit, pak o tom budeme mluvit a potom vám řekneme, o čem jsme právě mluvili.” Struktura a organizace textu je něco, co se autorům velmi povedlo. Každá kapitola začíná úvodem, následují cile kapitoly a klíčová slova a poté jednotlivé podkapitoly. Kapitolu uzavírá shrnutí a otázky k zamyšlení. Bibliografie čítá 15 stran na konci knihy, odkazy na literaturu jsou ale i přímo v textu v poznámce pod čarou.
Již třetí vydání této publikace s sebou přineslo rozšíření o témata, z nichž mě ke čtení nalákala tato dvě: nové typy závislostí (na sociálních sítích a technologiích) a zneužívání látek nezpůsobujících závislosti (vitaminy, steroidy, hormony, laxativa). Paradoxně mě tyto kapitoly bavily skoro nejméně. Jsou sice zajímavé a leccos jsem se přiučila, chybí v nich ale kazuistiky, které se objevují jinde (i když ne v každé kapitole) a které mě v této knize dost vtáhly. Velmi mě zaujala kapitola o nealkoholových závislostech. Dozvěděla jsem se zde poprvé o alarmující závislosti na fentanylu. To je opioidní látka podobná heroinu, u níž je velmi tenká hranice mezi účinnou a smrtelnou dávkou. Vůbec jsem o ní neslyšela a přitom ročně stojí za 30-40 tisíci úmrtími v USA ročně a v blízké budoucnosti se očekává její rozšíření i v Česku.
Odbornost i srozumitelný styl psaní autorům nelze upřít. Co mi chybělo byl slovníček odborných pojmů. Většina pojmů byla sice při prvním zmínění vysvětlena v závorce, když se ale pojem opakoval, už vysvětlen (pochopitelně) nebyl. Pro čtenáře jako jsem já, kteří rádi čtou v knize na přeskáčku, by slovník pojmů byl velmi k užitku. Přesto mě kniha velmi bavila. Připadala jsem si při jejím čtení jako student, který se nemusí biflovat a stresovat ze zkoušky, ale čte pro radost z poznání.
Knihu bych doporučila studentům oborů jako pedagogika, etopedie, sociální práce i psychologie a rozhodně všem odborníkům pracujícím s lidmi. Témata v knize jsou velmi aktuální, proto věřím, že si cestu ke knize najdou i čtenáři z řad širší veřejnosti.