Archiv autora: Filip Šinkner

Domluvit se dá s každým aneb Techniky úspěšné komunikace

Domluvit se dá s každým – alespoň to tvrdí název knihy Marka Goulstona, amerického psychiatra, který pracoval jako konzultant pro firmy, jako je například IBM, Goldman Sachs nebo Xerox.  Školil také agenty FBI i policii o způsobech vyjednávání s únosci.

Goulston_přebal

Celá kniha je psána čtivým slohem, k zapojení čtenáře pomáhá i forma, kterou Goulston zvolil – promlouvá přímo ke čtenáři a vede s ním skrze knihu dialog. Vypráví příběhy, pokládá otázky a zadává úkoly. Domluvit se dá s každým (pro mě trochu překvapivý překlad původního názvu Just Listen) je psáno velmi asertivním způsobem. Autor se rozhodně nestydí za své úspěchy a nabádá čtenáře k tomu, aby se chovali podobně – dává například rady typu „Dokud jste neslyšeli ‚ne‘, řekli jste si o příliš málo.“. Na mě jakožto na čtenáře jeho styl psaní působil místy vychloubačně (každý příběh v knize končí jeho vítězstvím a na stopadesáté stránce už to na mě bylo moc). Také mě při čtení napadlo, že autor chvílemi překračuje tenkou hranici mezi vyjednáváním a manipulací.

Goulston v knize popisuje působivou škálu komunikačních strategií, které vycházejí z jeho dlouholeté praxe. Strukturuje je do devíti pravidel a dvanácti nástrojů k úspěšné komunikaci. Všechny jsou popsány jednoduše, tak, aby jim rozuměl i čtenář, který nemá v podstatě žádné psychologické nebo manažerské znalosti – například „Aby druhý cítil, že je vnímán“ nebo „Léčba empatií“. Nejedná se o nové a přelomové metody, síla knihy je v její přístupnosti širokému publiku. Škoda jen, že autor rezignoval na odbornou hodnotu knihy – citovaných publikací je jen pár, a nejedná se o výzkumné poznatky, nýbrž o inspirační citáty v úvodech jednotlivých kapitol. Jedná se o autorský záměr – už ve druhé kapitole Goulston oznamuje čtenáři, že si „nekoupil knihu, aby se díval na obrázky mozků“.

Obávám se, že čtenář, který by očekával, že se hned po přečtení stane komunikačním mistrem, bude zklamán. Myslím si, že hodně z technik, které Goulston v knize popisuje, vyžaduje zkušenost a cit, aby se neobrátily proti uživateli. Domluvit se dá s každým bych doporučil všem, kdo se chtějí seznámit nebo si osvěžit základní vyjednávací triky a dovednosti a nezaleknou se autorova průbojného stylu psaní.

6/10

Po stopách baroka v Čechách

Kniha  Po stopách baroka v Čechách se trochu vymyká obvyklému repertoáru, který se nám v Agoře dostane do ruky. Nejedná se o titul psychologický. Dotýká se, jak již název napovídá, toho, co vše zanechalo období baroka v českých zemích. Členěná je přehledně, jednotlivé kapitoly pokrývají oblasti dějin, náboženství i umění. Celý obsah je bohatě ilustrován a styl ilustrací už od titulní stránky oznamuje čtenáři, že je kniha určena dětem  – a potažmo rodičům či učitelům.

Po stopách Baroka

 

Autor využívá jazyk přístupný dětem a v případě, že použije nějaký nepříliš všeobecně rozšířený termín, okamžitě jej vysvětlí. Historické události také popisuje objektivně, nepřipisuje zásluhy či provinění jen jedné ze stran konfliktu. Dojde na šlechtu či prostý lid, katolíky i protestanty i role církve a vědy. Co se týče grafické podoby knihy, mírně mi  vadil fakt, že text se chvílemi v barevném provedení stránek téměř ztrácí, často nepřehledné rámečky se zajímavostmi.

I dospělý čtenář si tu své najde – pravděpodobně si nikdo z nás nepamatuje ze školy úplně všechno, a kdyby přece, autor doplňuje knihu ukázkami z barokních děl, ke kterým se běžný čtenář jinde nedostane.

Pro knihu vidím kromě role občasného dárku zvídavé ratolesti nejméně dvě další využití. Zaprvé, myslím si, že je velmi vhodnou doprovodnou součástí školní výuky. Pokud ji učitel zařadí do školní knihovny a upozorní na ni v průběhu probírání látky s knihou související, myslím, že si své čtenáře díky přístupnému pojetí jistě najde. Využití knihy ve výuce nahrává i přiložený seznam zdrojů a závěrečný kvíz, kterým je možné prověřit znalosti žáků.


Ze všeho nejlépe se podle mne Po stopách baroka v Čechách hodí pro rodiny s dětmi. Vzhledem k přiložené mapě a popisu konkrétních míst v českých zemích se může stát výborným pomocníkem pro plánování výletů. Poskytne tip, která místa navštívit, a přidá pár stručných zajímavostí, které nebudou nudit ani náročnější účastníky rodinných akcí.

Paulas J., Kutil T.: Pintířová Angelika – Padá mi to z nebe

Kniha Padá mi to z nebe se vymyká našim běžně recenzovaným knihám. Psychologie se týká jen nepřímo, nejsou v ní citovány odborné zdroje. Jedná se o knižní rozhovor s řeholní sestrou.

Zmíněná sestra ale není jen tak někdo – jedná se o Angeliku Pintířovou, výraznou osobnost „moderní“ katolické církve v naší zemi. Sestra Angelika představuje svůj životní příběh: od dětství za minulého režimu přes tajný vstup do řádu a studium pedagogiky či DAMU až k porevolučním letům. Své životní peripetie popisuje s nadhledem, který možná čtenáře u řeholní sestry překvapí – ostatně sama se odkazuje ke svižné komedii Sestra v akci, nemá problém se objevit někde s půllitrem piva či na koloběžce.

angelika

Právě tento přístup sestry Angeliky vnímám jako nejsilnější část knihy; působí upřímně a vypráví o pracovních i osobních záležitostech bez obvyklých klišé. Myslím, že její styl může mnohým čtenářům, kteří se setkají s katolickou církví jen v podobě vesnické mše či sloupku otce Halíka v novinách, otevřít nové obzory.

Osobně mne trochu zklamalo, jak málo prostoru je v knize věnováno práci sestry Angeliky s problémovými mladistvými v „pasťáku“. Pro mne se jednalo o nejzajímavější pasáž – a oproti pasážích o vyrůstání za totality mi její čtení ubíhalo o hodně rychleji. Osobní preference každého čtenáře jsou však jiné a kniha Padá mi to z nebe nabízí pestrou přehlídku témat.  Je to největší plus a současně největší nedostatek knihy. Mnoho čtenářů si v knize najde téma, které je zaujme, avšak pravděpodobně budou zklamáni tím, že za chvíli se objeví pasáž zcela jiná.

Z řádků výše již pravděpodobně vyplývá, pro koho je kniha určena. Pokud se chcete dozvědět něco o pozoruhodných životních osudech sestry Angeliky a cestou posbírat střípky o době, ve které vyrůstala, i o době současné, můžete běžet do knihkupectví. Čtenáři, kteří se zajímají o křesťanství, si mohou k hodnocení knihy připsat také několik dalších kladných bodů.

Pokud by někoho popis knihy nezaujal, anebo ji případně přečetl a nechtěl pohled na svět sestry Angeliky úplně opustit, můžu doporučit její facebookový profil, případně rozhlasový pořad Jak to vidí…, kde sestra Angelika působí jako jedna z moderátorek.

Stanley Milgram: Poslušnost vůči autoritě

Když psychologicky vzdělanému čtenáři v knihkupectví padne do oka titul Poslušnost vůči autoritě, pravděpodobně si pomyslí, že předem zná celý obsah knihy. A není divu – autor, profesor Stanley Milgram, patří k těm, se kterými se člověk, který se začíná zajímat o psychologii, setká jako první. Jeho slavný experiment byl mnohokrát citován, také na něj bylo (často nepřesně) odkazováno v mnoha populárních publikacích. Má tedy cenu se zajímat o „další“ knihu k obecně známému tématu?

milgram

Osobně si myslím, že přečíst si Poslušnost vůči autoritě stojí za to. Nejedná se totiž o jeden z mnoha odkazů na Milgramův experiment, ale o jeho popis od experimentátora samotného. Navíc je obohacený o předmluvu autora dalšího z nejkontroverznějších počinů v psychologii – emeritního profesora Phillipa Zimbarda (Mimochodem, věděli jste, že Milgram a Zimbardo byli spolužáci ze střední? I to v knize najdete!) a o doslov profesora Zbyňka Vybírala.

V knize najdete i další věci, na které jste pravděpodobně při letmých zmínkách o slavném experimentu nenatrefili. Například obrazový doprovod, od nákresů jednotlivých experimentálních situací až po fotografie laboratoře a jejího vybavení. Zevrubně jsou také popsány jednotlivé variace experimentu, od nepřítomnosti autority až po situaci, kdy se fingovanou obětí experimentu měla stát osoba autority samotné.

Částí knihy, která mne oslovila nejvíce, jsou bezesporu přepisy částí rozhovorů s účastníky experimentu – od lidí, kteří udílení šoků schvalují, či si ho obhajují tím, že přece vnitřně nesouhlasili, přes ty, kteří jsou znechuceni svým vlastním chováním. Pro příklad jak mohou rozhovory působit na čtenáře, cituji jedinou větu ženy vyrůstající v nacistickém Německu, která v určitou chvíli odmítla udílet elektrické šoky i přes opakovaný pokyn experimentátora: „Možná jsme viděli příliš mnoho bolesti.“

I ostatní výpovědi jsou působivé. Právě v nich vidím hlavní sílu knihy Poslušnost vůči autoritě. Dává nahlédnout do toho, jak lidé o své účasti na experimentu uvažovali, a nabízí příležitost k zamyšlení. Kniha jistě není určená těm, kteří by se chtěli dozvědět něco z nových vědeckých poznatků k tématu autority a poslušnosti, ale jako komplexní náhled na slavný experiment poslouží více než dobře.

Marie Montessori: Objevování dítěte

Kniha Marie Montessori Objevování dítěte popisuje začátky autorčiny pedagogické a výzkumné činnosti. Poprvé byla vydána v roce 1909, což je na ní znát v dobrém i ve zlém – vědecké novinky či tvrdá data byste v ní hledali marně (Montessori ve svém díle poukazuje například na studie Webera, Fechnera a Wundta). Kniha však zůstává působivým svědectvím o tom, jak jedna žena úspěšně pracovala nejprve s mentálně postiženými dětmi a později své metody aplikovala na klasickou dětskou populaci. Můžeme sledovat její cestu od otevření prvního Domu dětí až po sklízení chvály mezi odborníky. Pro některé čtenáře může být zajisté inspirativní, jak Montessori popisuje, co ji v práci s dětmi pomáhalo a „nabíjelo“; od náboženských textů až po sledování úspěchů svých svěřenců.

objevovani_ditete_obalka_final.cdr

Kniha je vcelku přehledně strukturována do kapitol, které se zabývají konkrétními vyučovacími metodami v Domech dětí i radami pro učitele, jak by měli s těmito metodami zacházet. Často se jedná o detailní pokyny – krok za krokem –, jak by měl učitel jednat: „…nevtíravě osloví dítě, o kterém je přesvědčena, že je připraveno k nácviku…“. Zmiňuje i konkrétní pomůcky, např. pro nácvik správné chůze či zbystření jednotlivých smyslů dítěte. Nejsem si jist, do jaké míry jsou pomůcky popsané Marií Montessori využívány v dnešní době; i dnes nicméně jistě mohou rodičům sloužit – minimálně jako inspirace – a pomoci rozvíjet předškolní děti v oblastech, ve kterých mají rezervy.

Jazyk knihy je v některých případech až básnický; například když popisuje CNS a fyziologii člověka. Při čtení knihy jsem měl mnohokrát pocit, že se jedná o přímo přepsané vyprávění autorky – příjemné na čtení, avšak čas od času se stane, že informace, kterou autorka považovala za podstatnou, je zopakována několikrát, namísto toho, aby bylo využito možností, kterou nabízí knižní podání (například ztučnění textu).

Věřím, že ačkoliv uvedené poznatky nejsou již aktuálními, může kniha čtenáři nabídnout nadčasová témata k zamyšlení. Jedná se například o úvahu ohledně hranice mezi pomáháním dítěti a děláním věcí za něj (čímž mu bráníme v rozvoji) či téma odměn a trestů. Pro každého se zkušeností s dětmi a mládeží může být přínosné zamyslet se nad individuálním přijímáním odměn a funkčností trestů ve výchově a vzdělávání. Velkou výzvou je pak přizpůsobit způsob výuky dětem na míru, avšak se správným nastavením hranic a bez toho, abychom jim „podlézali“.

Autorka se v knize věnuje i učitelům a tomu, jak je těžké změnit zažité návyky a místo „nalévání“ vědomostí do hlav dětí je vzdělat pomocí jejich přirozené zvídavosti a praktických dovedností (například za využití přírody v okolí).

Knihu bych doporučil těm, kteří chtějí získat nějaké povědomí o počátcích a historii Montesorri metody a případné tipy pro konkrétní techniky práce s dětmi. Objevování dítěte není určeno čtenářům, kteří hledají moderní náhled na Montessori metodu. Ale jako náhled od významné pedagožky začátku 20. století funguje kniha více než dobře.

Karel Nešpor: Jak být milejší

Kniha Jak být mpictureprovider (16)ilejší doktora Nešpora slibuje čtenáři praktický a jednoduchý přehled toho, čemu autor říká „zdravé emoce“. Sympatické je, že se nesnaží popírat důležitost záporných emocí – letmo zmiňuje, že v některých situacích je smutek či zlost adekvátní reakcí – ale kniha se věnuje pozitivním emocím.

Celý příspěvek

Eric Berne: Sex v lidském milování

Kniha Sex v lidskémpictureprovider milování, jejímž autorem je Eric Berne, za svou atraktivitu jistě vděčí i skvěle vybranému názvu (i mezi recenzenty o ní byl největší zájem ze všech knih za poslední dobu). Kdo by ale čekal šokující, případně lechtivé příběhy, měl by svou pozornost raději obrátit k jinému titulu.

Celý příspěvek

Tatjana Šišková a kol.: Průvodce rodinnou mediací

Kniha, sestavená Tatjanou Šiškovou, slibuje čtenáři, že jej prakticky uvede do složité problematiky rodinné mediace. K tomu využívá mimo teorie i velké množství kazupictureprovider (13)istik. Průvodce rodinnou mediací je přehledně členěn do kapitol a psán čtivou formou. Nejprve čtenáře seznámí se samotným termínem mediace – o co se vlastně jedná, jaká jsou její možná využití a v čem spočívá výhoda mediace proti jiným řešením rodinných sporů.

Celý příspěvek

Ilse Sand: Přecitlivělost není slabost

pictureproviderKniha Přecitlivělost není slabost dánské terapeutky Ilse Sand mimo jiné slibuje, že poskytne vysoce citlivým osobám tipy, jak se sebou zacházet v konkrétních situacích. Hned z prvních řádků je patrné, že se jedná o autorčino osobní téma – sama se k těmto lidem řadí. Z knihy je cítit velké pochopení pro popisované problémy. Již v úvodu ubezpečuje Ilse Sand čtenáře, že „zhruba každý pátý člověk je vysoce citlivý“. To jistě může dát čtenářům pocit, že v tom nejsou sami, škoda jen, že autorka nepodpírá své tvrzení žádnými daty.

Celý příspěvek

Ian Caldwell: Páté evangelium

Kniha Páté evangelium apictureprovider-9merického spisovatele Iana Caldwella je v oficiální anotaci označena jako „dramatický příběh, který si svou erudicí nezadá s romány Umberta Eca a napětím s thrillery Dana Browna“. Obávám se, že v tomto případě anotace knize spíš ubližuje – už srovnání jednoho díla současně s Ecem a Brownem je trochu podezřelé, vzhledem k rozdílnosti obou spisovatelů. Eco stavěl na obrovském přehledu v oblasti literatury, historie i filosofie. Brown zase na ději, který graduje v každé kapitole a ubíhá tak rychle, že čtenář nemá čas přemýšlet nad logickými nedostatky. Páté evangelium se vydává jinou cestou.

Celý příspěvek

Howard Kirschenbaum, Valerie Land Henderson: Rozhovory s Carlem R. Rogersem

Pod názvem Rozhovory s Carlem R. Rogersem by si nejeden čtenář mohl představit, že proslulý psycholog a jeden ze zakladatelů na klienta zaměřených terpictureprovider-8apeutických přístupů pouze odpovídá na otázky položené novinářem či moderátorem. Rogers zde však rovněž vystupuje v úloze aktivního tazatele. Celý příspěvek