Archiv štítku: rodina

Když narcisté zestárnou: jak vyjít se sebestřednými rodiči

Rodinné vztahy jsou mnohdy velmi složité, když jednotliví členové nechápou pocity druhých a neberou na ně ohledy. Tato situace je však mnohdy řešitelná. V případě, kdy je v rodině člověk s narcistickou poruchou osobnosti, mluvení o problému mnoho nevyřeší, navíc když takový člověk zestárne a tímto přirozeným procesem je dále narušován jeho sebeobraz. Tato kniha se snaží najít odpovědi a poskytnout strategie potomkům takových osob pro zvládání interakcí se svými do sebe zahleděnými rodiči a prarodiči.

Nina W. Brown je profesorkou a významnou myslitelkou v Oddělení poradenství a sociálních služeb, dosud je autorkou více jak dvou desítek odborných publikací, z nichž se mnohé – nikoliv však všechny – zaměřují na lidi s poruchou narcistické osobnosti, jejich děti a vztahem mezi nimi. Další oblastí zájmu je skupinová psychoterapie, z níž hojně čerpá i v rámci této publikace.

Kniha je rozdělena do 11 kapitol, které jsou dobře rozvržené a strukturované. První kapitola uvádí problematiku stárnoucích rodičů s narcistickou poruchou osobnosti a nastiňuje užitečnost získaných poznatků v rámci publikace, přičemž druhá kapitolo vymezuje 4 typy narcistických osobností. Třetí, čtvrtá a pátá kapitola se zabývají čtenářem/kou knihy, jeho/jejím myšlením, chováním a strategiemi zvládání. Nejdříve zde autorka ve třetí kapitole pomáhá čtenáři reflektovat vlastní osobu ve vztahu k narcistickému rodiči, dále ve čtvrté kapitole je čas věnován změně myšlení (př. pomocí kognitivních rozptylovačů) a nakonec v páté je poskytnuta řada konkrétních strategií, jak zvládat interakci s rodiči.

Šestá spolu se sedmou kapitolou jsou věnovány čtyřem skupinám narcistických osobností a specifickým strategiím interakce spolu s užitečnými radami a doporučeními pro každodenní interakce. V šesté kapitole se již autorka konkrétněji věnuje možným konfrontacím a možnostmi jejich zvládnutí.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Následující devátá a desátá kapitola se zaměřují jak na osobu dítěte, tak druhých lidí ve vztahu k narcistickému rodiči; přesněji se jedná o způsob, jak ochránit sebe a dále jak ochránit své blízké; právě zahrnutí ochrany širší rodině mi přijde zvláště přínosné. Poslední kapitola je již obecnější završení rozvíjející témata jako je vyrovnanost, vizualizace úspěchu, pozitivní myšlení a podobně, které svou užitečností přesáhnout jinak velmi specifické téma.

Obecně je publikace psána velice přístupným jazykem pro širokou veřejnost, což sice znamená, že se dobře čte, ale na druhou stranu jsou informace překládány bez podkladů (tedy studií) či jiných důkazů, které bych osobně uvítal alespoň v úvodní části. V některých případech je psána, podle mého názoru, až příliš „kouskovitě“; takřka v knize nenajdete pasáž o rozsahu více jak dvou stran, aniž by byla přerušena nadpisem či nějakým cvičením. Kniha tak přirozeně neplyne ani v částech, kde je podávána nějaká teorie. Toto však nejspíše vychází z povahy publikace, jelikož vyžaduje opravdu vysokou aktivitu čtenáře a pokud z ní chcete vytěžit maximum, tak jí nelze pouze přečíst během večera; po přečtení bych jí pojímal coby zdroj, ke kterému je možné se obrátit v případě nouze.

Kniha je plná cvičení zaměřených na zvládání situací, sebereflexi, a dokonce diagnostiku narcistického rodiče, která je správně podávána s nutným důrazem na opatrnost v její interpretaci. Cvičení jsou dobře volena podle tématu, ačkoliv se v různých podobách opakují, což na mě působilo poněkud rušivě a pasáže typu: „Najděte si místo, kde je klid a nikdo vás nebude rušit“ mě začaly po několikátém zopakování nudit. Dále je třeba říct, že cvičeních v této publikaci je tolik, že zabírají snad čtvrtinu či třetinu knihy, a jelikož se často – v jemně změněné formě – opakují, tak bych je alespoň částečně zredukoval.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Velice pozitivní částí knihy jsou modelové příklady, na kterých je ukázána podoba interakcí s interpretací. Zde mě pouze mrzí, že jich není v knize trochu více. Autorka v rámci knihy podává výčty (například možných reakci), které zmíní a později každému věnuje vlastní paragraf a nenechá je na interpretaci čtenáře, za což jsem byl rád, i přestože bych byl radši, kdyby oněm vysvětlením bylo věnováno trochu více prostoru. Obecně obsah knihy není příliš naditý faktickými informacemi, ale spíše užitečnými radami, strategiemi a raději než dávat hotové návody, se snaží čtenáře přimět k volbě nejlepších možných strategií podle sebe, své situace a konkrétního rodiče, s nímž zažívá obtíže.

Tato kniha není pro každého už z podstaty tematického zaměření, které je velice konkrétní – stárnoucí narcističtí rodiče – a je tedy spíše nevhodná pro ty, co se chtějí dovědět více o lidech s narcistickou poruchou osobnosti. Pro ty, jež je publikace určena, je skvělou možností, jak lépe chápat svého rodiče/prarodiče a lépe s ním vycházet; kniha poskytuje věcné rady, postupy k základní analýze sebe i rodičů a mnoho různorodých cvičení, která lze využívat i v jiných oblastech života. Lidem s narcistickým rodičem vřele doporučuji.

Jak se vyznat v klimatu: Encyklopedie pro školáky

„Lidé rádi mluví o počasí. Poslední dobou probírají stále častěji i klima.“


Těžko přispět k inteligentní diskuzi, když člověk nemá základní přehled o rozdílu mezi těmito dvěma jevy a tom, co je ovlivňuje. Co s tím? Kniha Jak se vyznat v klimatu: Encyklopedie pro školáky pomůže doplnit mezery ve vzdělání, a to nejen u školáků.

Na knížce mě zaujaly především krásné ilustrace a kresby, které skvěle doplňují (ilustrují) text. Na méně než sto stránkách autorky pokryly mnoho témat s klimatem souvisejícím. Ač se o ekologii a udržitelnost životního prostředí již delší dobu zajímám, mít takhle přehledně naservírovány informace jako je rozdíl mezi počasím a klimatem, co je permafrost a k čemu je důležitý a co ještě vedle stáří stromů se dá vyčíst z jejich letokruhů, mě obohatilo.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Číst knihu před spaním, jak bývá mým dobrým zvykem, však nemohu doporučit. Budoucnost naší planety, potažmo našich potomků, je v knize realisticky děsivě vykreslena. Knihu bych naopak doporučila k přečtení a společné diskuzi v rodinách a školních třídách či podobných kolektivech, nejlépe s otevřenou myslí. Po přečtení již nelze sobecky přemýšlet pouze o vlastním blahobytu a pohodlí, ve kterém nyní žijeme.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Kniha má potenciál rozvíjet empatii díky upozornění na ty, kteří „nejsou slyšet“ a jichž se současné klimatické změny nejvíce dotýkají: na lidi žijící v oblastech postižených suchy, horky a požáry či častými záplavami. Lidem z měst, městeček i vsí se supermarkety, maloobchody či samoobsluhami, jichž je v Česku naprostá většina, kniha připomene či ukáže, že takovýto luxus je v kontextu celé planety Země zcela výjimečný.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Vedle informativních a historických údajů i neradostných faktů kniha skýtá i naději v podobě toho, co můžeme jako jedinci pro zlepšení klimatu dělat a jaké možnosti máme. Věru, není jich mnoho a vejdou se na poslední dvojstranu, ale jsou tu.

Text je kratší, úderný a přímo k věci. Je psán a rozložen buď do odstavců, anebo hravě rozdělen na stránce po větách, komiksových bublinách, nebo slovech, tak, že se čtenář nenudí.

Ačkoliv je kniha určena pro školáky, kteří v ní najdou odpovědi na mnoho otázek (anebo pro rodiče, kteří v ní najdou odpovědi na zvídavé otázky svých dětí), zaujme podle mne i mladší děti od 3-4 let a to minimálně díky pěkným obrázkům. Autorky, spisovatelka Kristina Scharmacher-Schreiber a ilustrátorka Stephanie Marian, pocházejí z Německa, tudíž kontext knihy je pro Čechy srozumitelný a relevantní.

Jediné minus, které mi chybělo, nad nímž se však školák ani nepozastaví, jsou zdroje informací či bibliografie. To mi nicméně nebrání v mém nadšeném hodnocení knihy a doporučení k přečtení každé rodině. 😊

Když ty nejsi ty: Jak a proč přenášíme na druhé svoje pocity

Stalo se vám někdy, že vám byl někdo na první pohled sympatický, skoro jako byste se znali odjakživa? Nebo naopak, že ve vás někdo vyvolává pocity hněvu nebo smutku, aniž byste dost dobře chápali, proč tomu tak je?

V psychoterapii jsou již od samých počátků, od dob psychoanalýzy, dobře známé pojmy přenos a protipřenos. Málokdo ale ví, že to, co se za těmito pojmy skrývá, běžně ovlivňuje náš každodenní život, naše vztahy a pocity, které prožíváme. Základem pro vznik takových prožitků je to, co zažíváme často už jako malé děti. Role, kterou hrajeme doma, ve své původní rodině, pak často zásadním způsobem ovlivňuje naše fungování v dalších a dalších vztazích. To, co jsme zažívali s našimi rodiči, pak můžeme opakovaně prožívat i v dospělosti v řadě různých situacích, nejen s partnerem, ale i při kontaktu s někým, kdo je v pozici autority, nebo při zcela náhodných mezilidských setkáních.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Kniha Když ty nejsi ty čtenáře provede teorií nezbytnou pro to, aby mohl pochopit, co se v takových situacích odehrává. Zároveň nabízí možnosti a techniky, jak si uvědomit naše skryté části, které se v různých situacích hlásí o slovo, i když to není vždy příjemné. Autorka citlivě ukazuje možnosti, jak se dá s takovými situacemi vyrovnat a postupně se v nich učit reagovat jiným, dospělým a autentickým způsobem. Využívá k tomu nejen výklad mechanismů, které stojí na pozadí toho, co prožíváme, ale také příběhy několika rodin a jejich členů. Na těchto příbězích pak názorně ilustruje to, co možná v mírně pozměněné podobě prožívá většina z nás.

„…vyrůstá ve velké rodině a začne si stále víc uvědomovat, že jediný způsob, jak dosáhnout, aby ho ostatní slyšeli, je být prostořeký a tím ostatní překřičet a potom se snažit udržet si co nejdéle pozornost… všimne si, že jakýkoli projev jeho jemné stránky je okamžitě potrestán … pocity, které patří k Johanově jemné stránce, zmizí za oponou společně se strachem z jejich projevení. Před oponou se nachází jeho přesvědčení, že se člověk musí prosadit tak, že dělá kariéru, zkrátka: Pracuj tvrdě a postarej se, aby si tě všimli!“

Kniha je velmi čtivá a srozumitelná i pro ty, kdo o přenosu a protipřenosu slyší poprvé. Může být užitečným pohledem na to, proč vás váš nadřízený v práci tak štve, ale přesto vždycky uděláte, co po vás chce, i když se pak vůbec necítíte dobře. Může vám pomoci podobným způsobem odhalit i vaše nevědomé motivy chování i v řadě dalších každodenních situací a co více, nabízí i techniky a nástroje, jak si uvědomit, které pocity jsou skutečně vaše a které jsou přenosové a také možnosti, jak se lze toho, co není vaše, zbavit tak, aby se vám lépe „dýchalo“.  Zároveň může být velmi užitečným textem i pro odborníky, kteří se s těmito jevy běžně setkávají jak u svých klientů samotných, tak i při společné práci s nimi, například v rámci psychoterapie.

Třinácté komnaty dětské duše: Tvořivá psychoterapie v duchu gestalt terapie

Kdo by nechtěl porozumět duši dítěte, když se říká, že přece v každém z nás je kus dítěte? Kdo z nás by netoužil se aspoň na chvilku zas navrátit do dětských let? Někteří dospělí už sami sebe nikdy nenašli, pro ně se může tato kniha stát odrazovým můstkem na cestě sebeobjevování, znovunalezení těch částí sebe sama, které zůstaly ztraceny v časech dětských her. Tato kniha je určena též pro ty, kteří vnímají potřeby dítěte a hledají způsob, jak dětem pomoci vyrůst v odolné jedince i přes jejich nepříznivé životní zkušenosti.

Autorka knihy, Violet Oaklander, která vystudovala klinickou psychologii, manželské a rodinné poradenství a též speciální pedagogiku, a je tedy opravdu expertkou ve svém oboru, svou knihu pojala velmi originálním a netradičním způsobem. Kniha je rozdělena do 12 částí, kde se autorka zaměřuje na dětskou fantazii, na vyjadřování dětských pocitů pomocí malování, ručních výtvorů a prací, vyprávění příběhů, dramatizace či terapie hrou. Jedna z obsáhlejších kapitol je též věnována poruchám chování. Kniha je velmi čtivá, obsahuje řadu kazuistik, ukázek obrázků malovaných dětmi a zejména mnoho autorčiných osobních postřehů.

Autorka při terapeutické práci s dětmi podněcuje děti k vyjádření svých pocitů prostřednictvím malby, práce s hlínou či plastelínou, hry s vodou, koláží či vyprávění příběhů. Každá z těchto použitých technik obsahuje řadu kazuistik z vlastní autorčiny psychoterapeutické praxe, a dále též reálné obrázky malované dětmi, se kterými autorka pracovala. Každý takový obrázek obsahuje podrobné vysvětlení, proč jej dítě namalovalo, jak se cítilo, když jej malovalo, atp. U většiny obrázků autorka děti vyzývá, aby se staly něčím ze svého obrázku a mluvily o tom, jak se cítí. Například, když dítě namaluje sopku chrlící lávu, autorka jej povzbudí, aby se vžilo do té sopky, kterou namalovalo a popsalo své pocity. Například: „Já jsem sopka, která má uvnitř lávu. Ta láva je můj hněv…“ apod.

 

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Jednu velmi obsáhlou kapitolu autorka věnuje poruchám chování a postupům, jak s dětmi s poruchami chování pracovat. Velmi zajímavá část je věnována dětskému hněvu. Dle autorčiných slov je pro děti nalezení přímého vyjádření vlastního hněvu jedním z nejtěžších úkolů. Hněv je totiž tou nejobávanější, nejodmítanější, nejpotlačovanější a nejvíce ohrožující emocí, dle autorčiných slov to bývá ta nejdůležitější a nejhlouběji usazená překážka na cestě k celistvosti a zdraví jedince. Velmi čtivě je též pojatá část zabývající se prací s hyperaktivními dětmi či naopak s dětmi uzavřenými, autorka v knize popisuje, jak tyto děti vnímá jejich okolí a jak se ony samy cítí, a proto se tak či onak projevují navenek.

 

 

 

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Kniha je určena nejen odborníkům zabývajícím se dětskou psychikou, ale dle mého názoru i rodičům, kterým kniha přiblíží dětský svět, věřím, že každý rodič si v knize najde kus ze svého dítěte. Nalezne tam vysvětlení a účinné postupy, jak zvládnout a lépe pochopit hněv, strach, agresivitu či hyperaktivitu u vlastního dítěte. Autorka s dětmi při terapiích pracuje velmi nenásilnou a hravou metodou, takže si ke každému dítěti nakonec najde cestu.

 

 

 

 

 

 

Na závěr bych ještě ráda zmínila pár autorčiných postřehů, kterými je hustě protkána celá kniha.

Malé dítě nemá problémy se sebeúctou, prostě je. V plném slova smyslu existuje.

Silné vědomí sebe je dobrým předpokladem pro kvalitní kontakt s okolním prostředím a lidmi v něm.“

Malé děti neobviňují za své problémy rodiče či okolní svět. Myslí si, že samy jsou špatné, že udělaly něco špatně, že nejsou dostatečně chytré, hezké.

Každý z těchto postřehů nutí čtenáře k hlubšímu zamyšlení. Věřím, že nejeden odborník, ale i rodič si z této úžasné a originální knihy vezme ponaučení a zároveň jim kniha napomůže nahlížet okolní svět očima dítěte, což je pro komunikaci s dětmi nesmírně cenná zkušenost.

Léčivý rodokmen: Jak prababičky ovlivňují náš život

Když jsme byli malí, asi téměř každý z nás slyšel: „Po kom to dítě je?! Po mně rozhodně ne!“ Tak tedy po kom? Může být zarputilé po matce, chytré po otci, ostrovtipné po babičce. To, že genetika je mocná čarodějka, se ví už dlouho. Nicméně, jak si odpovědět na otázku, po kom vlastně jsem? Vzhled se dá snadno odvodit pomocí zrcadla, z hlediska vnitřku je to komplikovanější.

Lenka Šnajdrová ve své knize Léčivý rodokmen – Jak prababičky ovlivňují náš život, nabízí možnost, jak odhalit dědictví po svých předcích. Stačí pouze zapátrat v minulosti, sestavit si rodokmen a všechny informace máte jako na dlani. Jenomže, jak hledat v minulosti a jak si udělat rodokmen? Na všechny tyto otázky vám odpoví právě tato kniha.

Provede vás krok za krokem vaším pátráním, kde začít a z jakých zdrojů čerpat. Ve výsledku vám i poradí, jak se k možným informacím dostat. Je skvělé, že kniha je plná příkladných scénářů, co vás při vašem pátrání může potkat.

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Kniha je strukturovaná do krátkých kapitol, což lze hodnotit jedině pozitivně, neboť ji můžeme číst po částech a na pokračování. Vždy na konci větší kapitoly se nachází krátké shrnutí. To ocení zejména ti, kteří mají potřebu si z knihy dělat výpisky a psát shrnutí kapitol. Všechno na sebe navazuje a má to spád.

Co se mi velmi líbí, jsou nápady, jak s rodokmenem, a nejen s ním, pracovat. V podstatě ukazuje návod, jak se poučit z chyb, které děláme už po staletí. Poskytuje nám vodítko, jak hovořit se staršími členy rodiny a dozvědět se od nich informace, o kterých bychom se jenom těžko dozvěděli na základě data narození.

Autorka knihy Lenka Šnajdrová pracuje jako klinická psycholožka a analytická psychoterapeutka. Její dosavadní tvorba se hodně zaobírá myšlenkami Junga.

Na to, jak je kniha krátká, tak v člověku vyvolá dvakrát tolik myšlenek než jiné knihy podobného formátu. Je to nenápadný začínající balíček, který v sobě nese moc potenciálních změn.

Pedagogická psychologie pro učitele: Psychologie ve výchově a vzdělávání

Interakce mezi učiteli a žáky, výchovný a vzdělávací proces působící na rozvoj celé osobnosti dítěte patří mezi předmět pedagogické psychologie. Teoretické poznatky tohoto oboru mohou sloužit v praxi odborníkům, kteří se věnují pedagogické činnosti.

Předkládaná kniha obsahuje hluboký teoretický vhled do problematiky pedagogicko-výchovného působení z hlediska psychologie. Text je přehledně členěn, je doplněn medailonky významných teoretiků, kteří měli vliv na myšlenkové proudy v této oblasti. Významným přínosem knihy je ocenění a představení jak zahraničních, tak především českých odborníků, kteří obohatili svými příspěvky a vlastním aktivním působením podobu našeho vzdělávacího systému.

Úvodní část knihy patří historicko-kulturnímu vymezení pedagogické psychologie a seznámení se se základními sociálně-psychologickými teoriemi, které jsou platné v pedagogické praxi. Samostatná kapitola je věnována základním druhům učení. Celému procesu vyučování (zahrnujícího účastníky výuky, nastavování a hodnocení cílů, metody výuky, formy a prostředky výuky, plánování a reflexi vzdělávacího procesu) je věnována podrobná kapitola věnující se novým teoretickým modelům s dopadem pro praxi.

Zdroj: Nakladatelství Grada

Zdroj: Nakladatelství Grada

Psychologické aspekty výchovného působení v rámci výuky a možnosti jeho přínosu jsou zpracovány v samostatné kapitole. Tato kapitola poskytuje i teoretický vhled pedagogickým pracovníkům na působení výchovy v primární rodině a možné dopady na pozdější chování dítěte.

Závěrečná kapitola se věnuje podrobně výzkumným metodám a diagnostické činnosti uplatňované v pedagogické psychologii, přínosem je uvedení speciálních diagnostických metod vyžadující hlubší přípravu pedagogického pracovníka.

Kniha je vystavěna na odborných publikacích, jejichž soupis je k dispozici na konci knihy společně s přehledným rejstříkem. Knihu ocení především ti, kteří se ve výchovně-pedagogické praxi chtějí opírat o vědecky podložená fakta a svoji praxi rozvíjet na podkladu kvalitního teoretického zázemí. Publikace vedle vymezení základních pojmů a teorií přináší také vhled na možná úskalí jednotlivých oblastí pedagogické praxe. Text je příkladem učebnicového výkladu, avšak přehledně graficky členěn, součástí kapitol je souhrn klíčových slov a shrnutí. Text je doplněn odlehčujícími ilustracemi a zajímavými poznámkami k životopisným charakteristikám teoretiků tohoto oboru.

Přehled psychoterapeutických technik pro práci s dětmi a rodinou

Manželé Cabyovi si zajistili přízeň čtenářů již po napsání knihy Příručka psychoterapeutických technik pro práci s dětmi a rodinou. Na tento úspěch navazují nyní knihou Přehled psychoterapeutických technik pro práci s dětmi a rodinou, která je rozšířením první knihy, je doplněna o další metody a způsoby, jak řešit problémové situace, nově se objevují také techniky vhodné pro práci se somaticky nemocnými (např. chronická tělesná onemocnění, bolesti). Při psaní obou knih vycházeli Cabyovi především z vlastní bohaté praxe s dětmi i jejich rodinami v pobytových a ambulantních podmínkách.

Dr. Andrea Caby vyučuje sociální pediatrii na několika univerzitách a zabývá se dětskou terapií, systemickou terapií a koučinkem. Její manžel, Dr. Filip Caby, pracuje jako psychiatr a vede psychiatrickou kliniku pro děti a dospívající v Papenburgu. Oba při své práci vycházejí ze systemické terapie (směr, který se soustředí na systém, tím může být rodina, pracovní skupina atd.) a jejich přístup je orientován na řešení a zdroje (silné stránky člověka).

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Kniha je rozdělena do pěti částí, přičemž nejvíce prostoru je věnováno prvním třem počátečním kapitolám. První je věnována obecným informacím a teoretickému zakotvení, druhá jednotlivým intervencím a konkrétním technikám, třetí kapitola přibližuje indikace, tedy to, kdy jaké techniky nejlépe využívat (např. specifika při diagnóze ADHD, adoptivní a pěstounské konstelace, krádeže, sebepoškozování apod.). Čtvrtá, nazvaná Pokud už to nejde dál… aneb Představte si, že existuje problém, a nikdo o něm nechce hovořit!, popisuje složitější situace, které se v každodenním terapeutickém životě často vyskytují a příliš se o nich nemluví, a možné návrhy, jak takové konkrétní případy řešit. A nakonec v páté, pouze třístránkové kapitolce, je vylíčena kazuistika jedné původně krátkodobé terapie, která se ale protáhla na šestnáct let. To ilustruje, jak těžké je stanovit potřebnou délku terapie. A i když k nějakému stanovení dospějeme, může být všechno jinak.

Za nejpřínosnější část považuji ‚Intervence‘, které nabízejí mnoho skvělých tipů pro každodenní užívání. U každé intervence je udržována stejná struktura, což usnadní orientaci a hledání. Vždy je popsána základní myšlenka, proč je vhodné intervenci použít, dále je popsán postup konkrétní metody, nějaké tipy, jak s metodou pracovat nebo pro koho se hodí, dále indikace, kdy metodu vhodně použít, ale také kontraindikace, např. ne všechny intervence lze užít v jakémkoliv věku klienta, kontraindikací mohou být také nějaké diagnózy jako je deprese či psychotická porucha.

Trochu obtížněji se mi četla počáteční část knihy, občas jsem se nevyznala v tom, jakou souvislost mají předkládané informace s následujícím obsahem, ale teoretické zakotvení je určitě na místě. Naštěstí i tato část, stejně jako zbytek knihy, je prokládána názornými příklady z praxe, které dotvářejí celkový obraz toho, jak jednotlivé „návody“ lze aplikovat do reálných situací.

Nejedná se o knihu, která by měla být přečtena a odložena do knihovny. Její místo je bezpochyby na pracovním stole, kde bude stále po ruce, protože nabízí užitečné techniky a metody, využitelné v mnoha každodenních situacích. Kniha je primárně určena těm, kteří pracují s dětmi, ať už se jedná o pedagogického pracovníka, pracovníka v sociálních službách či psychologa/psychoterapeuta. Knihu však mohou prakticky využít všichni, kteří pracují s lidmi, některé techniky se hodí také do rodinné či párové terapie, jiné je možné použít i v pracovním kolektivu.

Náš velký útěk: Přežije rodina mimo civilizaci?

Samotný titulek knihy Náš velký útěk: Přežije rodina mimo civilizaci? by sám o sobě stačil pro vysvětlení, s čím se skrze příběh jedné dánské rodiny rozhodnuté pro život v souladu s přírodou můžeme seznámit. Autorka knihy Andrea Hejlskov předkládá na jednotlivých stránkách svoji zkušenost od samotného počátku vznikaní rozhodnutí o životě mimo civilizaci až ke všem praktickým i filosofickým otázkám samotného světa v divočině.

Na konci recenze si můžete přečíst rozhovor s autorkou knihy.

 Hejlskov_přebal

Andrea Hejlskov je autorkou blogu a tento styl psaní je vlastní i předkládané beletristicky psané knize. Vyjádření autorky je nutně spjaté s tím, že jejím bývalým povoláním zůstává psychologie, i díky tomu knize nechybí především zaměření se na reflexi prožitků jednotlivých členů rodiny, než návod na přežití. Čtenáři ocení jednoduchou strukturu textu společně s napětím, zda rodina svoje rozhodnutí ustojí a zvládne dosáhnout vytyčeného cíle. A tak možná na mysli vytanou stejné sázky pro či proti, jako probíhaly v nejbližší vesnici mezi domorodými osadníky na to, zda šestičlenná rodina krutý boj navzdory přírodě zvládne.

Kniha přímo vybízí k diskuzi, otevírá obrovský prostor pro polemiku nad současným konzumním světem a možnostmi, jak se proti tomuto světu vymezit. V knize se seznamujeme s tím, jak autorka se svým mužem společnost hodnotí, chtějí se vůči ní vymezit, nechtějí být svázáni nastavenými pravidly a chováním. Jedná se o jistý paradox vymezení se vůči společnosti jako masy lidí a zároveň jsou to členové té samé společnosti, které si knihu čtou. Na druhou stranu, jak jinak společnosti nastavit zrcadlo než v přímém kontrastu? Autorka pojímá svoji zkušenost jako obohacující a i takovým způsobem ji předává dále.

Vlastní příběh knihy je prostý. Rodina se přestěhovala do švédských lesů, ve kterých se snaží co nejvíce respektovat přírodu a žít s ní v souladu. I technické vymoženosti naší doby jsou začleněny do běžného života v lese tak, aby byly využívány s rozmyslem a neškodily. I to je vysvětlení, jak si autorka udržuje kontakt se společností skrze blog. Velmi zajímavou část tvoří prožívání čtyř dětí, je registrován posun v jejich chování díky životu v přírodě, ale i vymezování se vůči tomuto způsobu života.  Možná může přijít až pošetilé, že střet jednoho dítěte s vlkem je popsán jako jeden z normálních příběhů na pár řádcích – kolik reportáží by asi bylo natočeno a shlédnuto o takové příhodě v běžné civilizaci?

Zdroj: Nakladatelství Portál

Zdroj: Nakladatelství Portál

Ač se jedná o subjektivní vnímání autorky, navíc jako matky dětí, která své rozhodnutí musí ustát, na knize lze ocenit především snahu předat nezkreslený příběh ve smyslu nezatajování stinných stránek tohoto rozhodnutí. Předně jde o neshody rodiny, které jsou běžnou součástí a které bychom předpokládali, že by mohly zmizet s tím, jak zmizí stres z hektického způsobu života. Nezmizí. Naopak. Problémy, konflikty, zrady, pocity viny se musí řešit, jelikož není kam jinam utéci, ať už do jiného pokoje či k technice. Obohacující je však proces řešení těchto neshod a odnášení si zkušenosti do dalšího života. Jde o příběhy, které se nutně pojí s tím, co je pro člověka bazálně důležité.

Nechybí ani popis běžných dnů naplněné prací, stavbou, odpočinkem nebo kontaktem s dalšími lidmi. Důležitý moment je provázanost lidí, kteří jsou nějak spjatí s rodinou tím, že volí stejný nebo podobný způsob života. V knize je patrná určitá závislost na společnosti a širších příbuzných, bez kterých by rodina fungovat pravděpodobně nemohla. Nicméně ani to nesnižuje váhu vyjádření orientovaných na život s větším ohledem na přírodu.

Kniha se může stát inspirací v dnešním světě pro citlivější vnímání přírody, kritickému hodnocení konzumního způsobu života či zamyšlení se nad vztahy mezi lidmi.

Rozhovor s autorkou knihy:

Vymanit se ze škatulek a prožít život až na dřeň

Zanedbávání dětí: příčiny, důsledky a možnosti hodnocení

Téma zanedbávání dětí jako jedné z forem syndromu CAN (tzn. syndromu týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte) je autory předkládáno ve snaze upozornit na aktuálnost této oblasti. Odborných publikací zaměřených pouze na téma zanedbávání dětí je v našem prostředí nedostatek. I sami autoři přiznávají, že vycházejí především z anglosaských výzkumů, jelikož zde chybí dostatečné zázemí zkoumající toto téma. Nicméně informace jsou přenositelné i do našeho prostředí v oblasti péče o zanedbávané děti.

Cílem knihy je nejen odbornou, ale i laickou veřejnost upozornit na důležitost věnované pozornosti tímto směrem. Protože čím větší je informovanost společnosti o projevech zanedbávání dětí, tím větší je i šance na poskytnutí adekvátní podpory zasaženým dětem.

Autoři se neobávají přistupovat k problematice zanedbávání dítěte v nejširším slova smyslu a upozorňují na všechny oblasti strádání dítěte. Zanedbávání dětí nemusí být vázáno pouze na primární rodinu, ve které dochází k opomíjení základních potřeb dítěte, případně jejich neadekvátní přemíře. Také v lékařské péči můžeme zaznamenat nedostatečnou péči o zdraví dítěte, v oblasti školství zase nedostatečnou podporu vzdělávacích aktivit. Pouze uvědomění si rozsahu možného výskytu, může vést odbornou veřejnost k významnější a cílené intervenci zasaženým dětem.

Publikace vychází z odborných výzkumů a seznam využitých bibliografických citací činí z knihy velmi informačně nabitý zdroj. Nechybí informace o výskytu zanedbávání dětí v České republice, na které je ukázáno, že tato problematika je považována za jeden z nejvýznamnějších sociálně-patologických jevů.

Kniha je přehledně rozčleněna do kapitol věnujících se definici zanedbávání dětí v různých kontextech práce s takto ohroženými dětmi. Dále je pozornost věnována příčinám a důsledkům zanedbávání, včetně jeho jednotlivých forem. Součástí jsou i diagnostická kritéria hodnocení zanedbávání dítěte a možné formy intervence. Informace jsou doplněny konkrétními kazuistikami detekovaných dětí, které problematiku zanedbaných dětí přibližují i v praktických souvislostech.

Předkládaná kniha slouží především k seznámení se s touto širokou problematikou. Přehledně strukturované informace a důraz na nejvýraznější specifika zanedbávání dětí činí z knihy velmi důležitou publikaci pro všechny pracovníky, kteří se ve své praxi setkávají s dětmi, zvlášť v souvislosti se sociálně-právní ochranou dítěte.

Absorbující mysl: vývoj a výchova dětí od narození do šesti let podle Marie Montessori

Výchova dětí byla, je a bude v(d)ěčné téma, o kterém lze psát od A po Z, a přesto žádný autor nevyčerpá tuto bezednou studnici. Bylo vydáno mnoho knih o tom, jak se stát nejlepším rodičem. Bylo zdůrazňováno nesčetně rad, na co nezapomenout při rozvoji našich nejmenších. Rovněž bylo vytvořeno množství tabulek, podle kterých si kontrolujeme správný vývoj a znervózníme okamžitě, co zjistíme, že naše Anička roste mimo všechny normy. Proč bychom si tedy měli vzít do rukou a přečíst si právě Absorbující mysl?

Montessori_přebal

Jednou ze záruk kvality je samozřejmě jméno Marie Montessori, která je považována za přední odbornici v alternativních směrech výchovy a vzdělávání. Autorka se navíc ve své knize věnuje (jako jedna z mála) „vzděláváním“ novorozeňátek. Pokračuje přes kojenecký a batolecí věk a završuje svou pouť s koncem předškolního věku – tedy tam, kde většina pisatelů o vzdělávání a výchově psát začíná.

Její oslova raného dětství jako zářné budoucnosti je tak poutavá, zajímavá a nakažlivá, že i já mám chuť pořídit si miminko hned zítra. Obdivuji autorčin přehled a přesah do nejrozmanitějších oborů. Často jsou zmiňovány poznatky z embryologie, evoluce, psychologie, ekologie, geologie, přírodopisu, jazykovědy, apod. Na druhou stranu čtenář se občas může v nepřeberném množství informací ztrácet a na mysl mu může vyvstat otázka, co je vlastně smyslem tohoto propojování různorodých nauk.

Z prvních kapitol do mě vstupoval duch odhodlaného revolucionáře, který právě poslouchá motivační projev svého velitele. Projev kritizující současné školství, pranýřující stávající vzdělávací systém, neschvalující opomíjení prvních roků života dítěte, ale zároveň projev plný naděje, naděje na změnu. Stručně řečeno madam Montessori nás v knize citlivě vede k pochopení důležitosti vzdělávat děti už od bodu zrození, učí nás nahlédnout do absorbující mysli malého dítěte, která je pro nás dospělé neuchopitelná a je nám průvodcem na této cestě stejně jako bychom měli být my průvodcem při „vytváření“ nového člověka.

Některá tvrzení se v různých podobách neustále opakují. Například se klade důraz na domněnku, že dítě má inteligenci nevědomého druhu, která umožňuje, aby se dítě učilo, aniž by vědělo, že se učí. Nebo je opakovaně připomínána potřeba péče o duševní život novorozence a nejen o ten tělesný (hygienický). Znovu a znovu je čtenáři předkládáno, jaké velkého pokroku dítě dosáhne během prvního roku života. Tento velký skok je potom přirovnáván k zázraku. Z počátku je příjemné si základní fakta pořád připomínat, ale když už to čtete po x-té začíná to působit rušivě a vyvolává to dojem, že obsah knihy se příliš kupředu neposouvá.

Celkově je kniha přínosná pro všechny (nastávající) rodiče, kteří chtějí děti vychovávat jinak než většinová společnost. Užitek přinese i pokrokovým vychovatelům, inovátorským učitelům, profesionálním hlídacím tetám a všem, kdo hledají prostor pro změnu soudobého vzdělávacího systému.

Barbora Bazalová: Autismus v edukační praxi

Povědomí o autismu, či obecně o poruchách autistického spektra (PAS), je bohužel stále nedostatečné, ačkoli knih byla vydána již spousta. S touto neinformovaností sepictureprovider (20) setkáváme v laické, ale i v profesní populaci.  V čem se liší kniha Autismus v edukační praxi české autorky Barbory Bazalové?

Celý příspěvek

M. Valenta, P. Humpolíček a kol.: Hra v terapii

Kolektiv autorů v čele pictureprovider (19)s profesorem Valentou a doktorem Humpolíčkem hned v úvodu zve k putování „nedozírnými pláněmi hry rozprostírajícími se v krajině fantazie a tvořivosti.“. Vzápětí uvádějí důvod citací dětského psychologa Zdeňka Matějčka „že lépe rozumět hře znamená lépe porozumět sami sobě“. Zmíněný úvod mě nalákal očekáváním podobně okouzlujícího čtení jako je kniha Violet Oaklanderové Třinácté komnaty dětské duše. Proto mě zpočátku čekalo překvapení, protože se jedná o odbornou publikaci v plném slova smyslu.

Celý příspěvek